Antonín Zeman - Vítěz dvou válek

V prvním odboji se zúčastnil bitvy u Zborova, ve druhém odboji bojoval v roce 1940 ve Francii, po evakuaci do Velké Británie v Čs. samostatné obrněné brigádě velel tankovému praporu 1 a jako zástupce velitele brigády se od října 1944 zúčastnil obléhání přístavu Dunkerque opět ve Francii.

Antonín Mikuláš Zeman se narodil 3. června 1891 v obci Stříbřec u Třeboně. Dne 6. října 1913 byl povolán do vo￾jenské služby v rakousko­‑uherské armádě, kde jej o necelý rok později zastihla světová válka. Již 21. listopadu 1914 padl u Tarnopolu do ruského zajetí. V dubnu 1916 se přihlásil a 16. srpna byl přijat do řad čs. legií. Se 3. čs. střeleckým plukem „Jana Žižky z Trocnova“ se zúčastnil bitvy u Zborova. V legiích velel zprvu pěší četě, později kulometné rotě. U Utkinského závodu na Urale byl 13. září 1918 těžce raněn v bojích s bolševiky.

V roce 1920 se vrátil do vlasti v hodnosti podporučíka a v armádě již zůstal. Sloužil u pěších pluků 3 a 29 a v září 1930 byl již jako major přeložen do Chustu k pěšímu pluku 45, kde nakonec působil jako 1. pobočník velitele pluku. K 1. prosinci 1936 byl jmenován velitelem praporu Stráže obrany státu Chust a 1. ledna 1937 povýšen do hodnosti podplukovníka pěchoty. Jako rázný a iniciativní velitel měl od října 1938 velký podíl na řízení bojů proti horthyovským a beckovským teroristům, na potlačení sičovského povstání v Chustu 14. března 1939 i při vedení bojů východní skupiny čs. jednotek proti maďarské armádě a ústupu skupiny do Rumunska.

Po návratu do českých zemí se zapojil do protiněmeckého odboje ve skupině generála Čiháka. Koncem roku 1939 však musel před hrozícím zatčením uprchnout a 1. ledna 1940 byl ve Francii prezentován v řadách čs. zahra￾niční armády. V červnu 1940 se zúčastnil jako velitel II. praporu čs. pěšího pluku l ústupových bojů proti Němcům. Po porážce Francie odplul do Velké Británie, kde pod krycím jménem Barovský nakonec v Čs. samostatné obrněné brigádě velel tankovému praporu 1. Od října 1944 se ve funkci zástupce velitele brigády zúčastnil obléhání přístavu Dunkerque.

Do vlasti se vrátil 18. května 1945 v hodnosti plukovníka tankových vojsk. K 15. září 1945 byl povýšen do hodnos￾ti brigádního generála. Stal se velitelem tankových vojsk Oblasti 1, ale v prosinci 1947 byl ze zdravotních důvodů po￾slán na dovolenou a k 1. dubnu 1948 ve věku 57 let odešel do výslužby. V červnu 1950 byl během léčení v nemocnici zatčen a vyšetřován. V listopadu mu byla odejmuta hodnost brigádního generála a v dubnu 1951 byl odsouzen pro vykonstruovaný „přečin nedbalého uchovávání státního tajemství“ k trestu vězení v trvání tří měsíců s podmíněným odkladem na jeden rok. Zemřel 1. prosince 1956 v Českých Budějovicích.

Tomáš Jakl

Připraveno pro rubriku Kalendář hrdinů Lidových novin a serveru Lidovky.cz, kde byl text zveřejněn 7. června 2019.