Mimořádně významný dokument ze zahraničního archivního výzkumu

Po mnoha desetiletích známe úplný obsah materiálu,  který čs. zpravodajci získali v roce 1936 a který byl jedinečným dokladem o tom, jakým způsobem v Německu zvažovali možnost vojenského napadení Československa. Ještě nedávno se materiál pokládal za zničený. Reportáž o objevu uvedla ve svém zpravodajství i TV Nova - k vidění ZDE.

Historie je vědecký obor mnoha dimenzí. Výjimečnými okamžiky jej koření nálezy pramenů, jejichž význam vyniká nad jiné. Ve výzkumné práci se vyskytují i případy, v nichž se některé z dokumentů považují za nenávratně ztracené. Předpokládá se samozřejmě, že jejich někdejší existence je doložena, byť mnohdy nepřímo a spíše v náznacích.

Tyto atributy jsou příznačné pro osudy materiálů 2. (zpravodajského) oddělení Hlavního štábu čs. branné moci z období mezi dvěma světovými válkami. Historická služba francouzského Ministerstva obrany (Service historique de la Défense ‒ SHD) ve Vincennes ale uchovává záznam, který má z hlediska našich dějin výjimečný význam. Čs. zpravodajci jej získali agenturní cestou koncem roku 1936. Poprvé se jim dostal do rukou zcela konkrétní a jedinečný doklad o tom, jakým způsobem v Německu zvažují možnosti vojenského napadení Československa. Po mnoha desetiletích opět známe jeho úplný obsah. Ještě nedávno se pokládal za zničený. Proč?

Existují ještě nějaké šance?

Tato otázka neustále provází výzkum čs. vojenské zpravodajské činnosti z meziválečného období, který provádí Vojenský historický ústav Praha. Osudy dokumentace, jež byla jejím produktem, vynikají při mezinárodním srovnání svou výjimečností. Druhé oddělení čs. Hlavního štábu totiž reprezentovalo mezi evropskými organizacemi svého druhu skutečné specifikum. Důvod spočívá v tom, že zpravodajští důstojníci Hlavního štábu se zachovali plně profesionálně, když krátce před příchodem německých okupantů zlikvidovali naprostou většinu písemností svého oddělení. Materiály k živé a fungující či jen utlumené agentuře dokázali 14. března 1939 odsunout do bezpečí britského exilu. Skartace se na centrální úrovni konaly ale již v květnu a v září předcházejícího roku v souvislosti s předpokládaným vypuknutím války. Očekávání, že se stejně prozíravě zachovají i v dalších státech, se ale nenaplnilo.

Zarážející je případ Polska, které v meziválečném období disponovalo zpravodajským aparátem, jehož potenciál a výsledky se mohly směle měřit s velmocemi. Dramatické události po vpádu německých vojsk do této země způsobil, že nemalá část evidence agenturní sítě II. oddělení polského Hlavního štábu (Oddział II Sztabu Głównego Wojska Polskiego) nebyla evakuována či zničena. Zůstala uložena ve varšavském Fortu Legionów. Nacisté ji objevili. Nález měl tragické konsekvence. Více než sto členů dřívější polské agenturní sítě, pracující proti Německu zejména v Gdaňsku a na území Východního Pruska, bylo dekonspirováno a zatčeno. Deset z nich zemřelo na nacistických popravištích.

Také vysoce výkonné francouzské vojenské zpravodajství se zachovalo překvapivě nedůsledně. O své práci proti Německu zanechalo velké množství konkrétních důkazů. Ani vpád nacistů do západní Evropy nebyl dostatečně alarmujícím podnětem pro skartaci či přesun citlivých písemností do bezpečí. Když německá vojska obsadila v roce 1942 do té doby neokupované oblasti Francie, zmocnila se též rozsáhlé agendy 2. (zpravodajského) oddělení (Deuxième bureau) Generálního štábu francouzské armády. Ba co víc, nedotčeny zůstaly i objemné a vysoce senzitivní doklady o agenturní síti, kterou proti Německu řídila Zpravodajská služba (Service de renseignement). Následky byly opět fatální.

Čs. zpravodajci z Hlavního štábu svou rozhodností okupantům jejich pátrání po bývalé agenturní síti do velké míry znemožnili. Důsledky jejich postupu ale vytvořily velmi složitou situaci pro současné bádání, jež díky tomu získává charakter bez nadsázky výzkumného pátrání. Dnes se musíme smířit s faktem, že mnoho významných událostí, jmen, úspěchů i proher z dějin zpravodajství zůstane nepoznáno. Jisté šance na alespoň částečnou rekonstrukci přesto existují. Klíč k nim spočívá v aplikaci vhodných metod a badatelských postupů.

Čs. vojenské zpravodajství sdílelo své nejvýznamnější poznatky se spojenci v rámci koaliční spolupráce výzvědných organizací. Nejintenzivnější kooperace se rozvinula ve 30. letech s Francií. Na základě výměn informací o nacistickém Německu se do Francie dostalo v letech 1933‒1939 značné množství materiálů čs. původu. Většinu z nich dosavadní výzkum již analyzoval. Stále ovšem scházel jeden z nejvýznamnějších záznamů s údaji o německé štábní hře na téma preventivní války proti Československu. Uskutečnila se jako součást studijní cesty Vrchního velitelství pozemního vojska (Oberkommando des Heeres ‒ OKH) do Bad Liebensteinu v květnu 1936. Z upřesňujícího názvu Führerreise lze důvodně usuzovat na skutečnost, že průběh osobně sledoval Adolf Hitler. Akce se zúčastnilo velké množství nejvyšších představitelů OKH, vyšších velitelů pozemního vojska a velících činitelů nejvyšších stupňů vojenských škol. Místo konání hry se nachází asi 25 km jižně od Eisenachu v Durynsku, tedy přibližně ve střední části Německa. Od Ašského výběžku jej dělí vzdálenost necelých dvou set kilometrů západním směrem. Výběr centrální pozice nebyl vůbec náhodný. Odpovídal strategickému rozměru řešeného námětu.

Strategický cíl: Československo

Nejvýznamnější odkaz na existenci zpravodajské materie o uvedené hře dosud obsahovala pouze analýza 2. oddělení Hlavního štábu. Zachovala se mezi dokumentací, která byla 14. března 1939 dopravena letecky do Velké Británie. Po skončení války se vrátila zpět spolu s dalšími písemnostmi. Vznikla po Mnichovu jako odpověď na anketu, jíž kvůli vyhodnocení událostí z roku 1938 organizovalo 3. (operační) oddělení. Relevantní údaje zde ale byly pouze stručně parafrázovány. Teprve až současný průzkum fondů francouzské SHD vedl k nálezu celého původního textu. Zachoval se ve formě dobového francouzského překladu originálního německého znění.

Kvůli čemu byl tento záznam tak mimořádně významný v době, kdy jej 2. oddělení čs. Hlavního štábu získalo? Přišel především do neklidných poměrů. Rozrušená atmosféra týdnů a měsíců po zániku demilitarizovaného pásma v Porýní, k němuž došlo 7. března 1936, ještě neutichla, když 2. oddělení získalo z agenturních zdrojů podstatné doklady o tom, že OKH rozehrálo na jaře 1936 štábní válečnou hru s velmi alarmujícím námětem. Jejím prostřednictvím zkoumalo vývoj válečného konfliktu v západní a střední Evropě. Výchozí modelová situace spočívala v tom, že se Francie chystala napadnout Německo. V souvislosti s tím hra kalkulovala s mobilizací čs. armády a jejím obranným rozvíjením proti Německu. Nejvyšší německé velení pokládalo za nutné Československo vojensky porazit, a tak zbavit Francii významného spojence ve střední Evropě. Fabulovaný válečný střet byl perspektivně situován do jara roku 1937.

Němečtí vojenští analytici a plánovači zapojili do svých kalkulací válečné prostředky Německa, Francie, Polska, Československa a Maďarska. Autoři námětu počítali s tím, že agresi wehrmachtu aktivně podpoří všemi svými silami Maďarsko. Proti Německu měla aktivně vystoupit jen Francie. Námět počítal s tím, že se ve prospěch Československa nebude vojensky angažovat žádný další stát. O tento předpoklad se opíraly úkoly a rozmístění německých vojsk. Hloubku strategického zázemí útoku proti Československu vyznačovala spojnice měst Ulm – Kassel – Lübeck, přetínající Německo v severojižním směru. Prostor západně od této čáry náležel Skupině armád západ. Ostatní ovládala Skupina armád východ. Cílem aktivních i záložních sil, které byly mobilizovány východně od uvedeného rozhraní, bylo Československo.

Druhé oddělení Hlavního štábu podrobilo obsah zmíněné agenturní zprávy zevrubné analýze. Poznatky z ní postoupilo prezidentu republiky Edvardu Benešovi. Zprávy o německé štábní hře se staly na dlouhou dobu, fakticky až do září 1938, součástí těch nejzávažnějších poznatků o přípravě německé vojenské agrese vůči Československu.

Mimořádné informace mezi Prahou a Paříží

Na pražském Hlavním štábu neváhali a v posledních dnech roku 1936 předali kopii získaných záznamů do Paříže. Postupovali přesně v duchu dohod o součinnosti z července 1935. Deuxième bureau a nejvyšší francouzská vojenská místa obdržela díky čs. Hlavnímu štábu první agenturně zajištěný důkaz o tom, že wehrmacht již vážně uvažuje o podrobnostech agrese proti Československu. Význam, jaký francouzský Generální štáb přikládal zprávám z Československa, dokládá přesvědčivě skutečnost, že je využil jako jeden z podkladů pro dokument s názvem Studie francouzské ofenzivní operace v Porýní. V dubnu 1937 ji vypracovalo jeho 3. oddělení. Smysl studie tkvěl v rozboru podmínek, za nichž by se uskutečnila francouzská pomoc Československu.

Z hlediska využití společně sdílených informací o nepříteli měla největší význam první část nazvaná Hypotéza o situaci a možnostech nepřítele. V jejím úvodu se zdůrazňuje, že při úvahách o nepřátelské obraně se pracuje s daty, která byla přímo převzata z válečné hry německého velení z května 1936. Již uvedené skutečnosti doplňuje konstatováním, že německé velení počítá s neutralitou států, stojících mimo francouzskou koalici, ale že si není zcela jisté Polskem, jehož chování se mu jeví jako nejisté. Původní německá hra brala v úvahu, že francouzská armáda bude postupovat Lucemburskem a jižní Belgií bez toho, aby jí v tom belgická armáda jakkoli bránila. Rozložení německých sil mělo být podle dat od čs. 2. oddělení následující.

Proti Polsku měl být utvořen kryt z 5 divizí landwehru, rozložených od Breslau (dnes Wrocław) až k Baltu. Proti Československu by se zformovaly 3 armády, mezi něž by bylo rozděleno 9 armádních sborů, 21 aktivních pěších divizí, 4 záložní divize, 4 divize landwehru a sbor se 3 pancéřovými divizemi. Proti Francii by se zformovala Skupina armád západ, obsahující 3 armády s 19 aktivními nebo záložními divizemi a 13 divizemi landwehru. Potud faktické údaje, jež autoři francouzského rozboru čerpali z čs. zdrojů.

Zmiňovaná studie znamenala první rozsáhlý souhrn názorů 3. oddělení francouzského Generálního štábu na podpůrnou operaci ve prospěch středoevropského spojence od německé likvidace demilitarizovaného pásma v Porýní. Vedle toho také pravděpodobně nejzřetelnější využití informací, jaké francouzské vojenské zpravodajství obdrželo od čs. partnerů.

Otázky místo závěru

Z nejnovějšího zahraničního archivního výzkumu vyplynul původní obsah získaných informací. Otazníky ale zůstávají. Zbývá dořešit, kdo měl v Německu tak významné možnosti, že opatřil data, s nimiž se pracovalo na úrovni OKH. Jisté zlomkovité údaje naznačují, že šlo o člena čs. agenturní sítě, jenž měl blízko k německé levici. Ta od roku 1933 sváděla s nacismem velmi nerovný boj v přetěžkých podmínkách ilegality. Tato část agentury ale mnohdy udivovala rozsahem svých kontaktů a možností. Čs. vojenské zpravodajství z nich těžilo. I díky nim mohlo v roce 1936 upřesnit hrozící nebezpečí konkrétněji, než kdykoliv dříve.

Karel Straka