Vladimír FRAJT / 21. 2. 1895 - 2. 3. 1965

Před 130 lety se narodil plukovník Vladimír Frajt, velitel pěšího praporu 2 ve Velké Británii a rovněž přednosta Studijního a výcvikového oddělení u 1. československého armádního sboru v Sovětském svazu. V rakouském St. Pölten absolvoval školu pro výchovu důstojníků v záloze. V prosinci 1915 odešel na ruskou frontu, kde byl zajat. Později se přihlásil k I. srbské dobrovolnické divizi v Rusku, v roce 1918 odjel do Francie a stal se velitelem čety 22. československého střeleckého pluku československých legií v Jarnacu. Po návratu do vlasti v srpnu 1919 postupně sloužil u různých praporů a pluků – například Brno, Liberec, Turnov (a to i ve funkci velitele), v roce 1931 byl povýšen na majora. Po Mnichovu odešel do zahraničí a přes Slovensko, Maďarsko, Jugoslávii, Turecko a Bejrůt se dostal v únoru 1940 do Marseilles, na konci června 1940 pak odplul do Británie. V roce 1949 byl přeložen do výslužby. Jeho další osudy se nepodařilo dohledat. 

Vladimír Frajt se narodil 21. února 1895 ve Slavičíně, v letech 1907–1912 absolvoval arcibiskupské soukromé gymnázium v Kroměříži, kde na státním českém gymnáziu v březnu 1915 maturoval. Už 15. března téhož roku nastoupil jako jednoroční dobrovolník k zeměbraneckému pluku č. 25 ve St. Pölten, kde absolvoval školu pro výchovu důstojníků v záloze.

V prosinci 1915 odešel s útvarem na ruskou frontu, kde byl 5. června 1916 zajat. Na konci července se přihlásil k I. srbské dobrovolnické divizi v Rusku, u níž sloužil v hodnosti šikovatele v Oděse. Po povýšení na podporučíka pěchoty byl v říjnu 1916 přidělen jako velitel čety k 7. pluku II. srbské dobrovolnické divize v Marinskoje Selu, stejnou funkci zastával i v 5. pluku srbské dobrovolnické armády v Oděse a Vozněsensku. V listopadu 1917 odešel na bitevní pole ve funkci velitele čety 13. pluku Hajduk Veljka Timotské divize.  

V srpnu následujícího roku odjel do Francie a stal se velitelem čety 22. československého střeleckého pluku československých legií v Jarnacu, od května 1918 pak velel v hodnosti poručíka četě 21. československého střeleckého pluku. 

Absolvoval kurs pro důstojníky pěchoty v St. Maixent, bojoval na frontě a v prosinci 1918 byl přidělen jako velitel čety (od 1. února 1919 jako její velitel) k náhradní rotě československého vojska v Cognacu. V dubnu 1919 se stal velitelem 8. roty 24. pluku francouzských legií tamtéž, v červnu byl povýšen na kapitána. 

Po návratu do vlasti se v srpnu 1919 stal předsedou správní komise a velitelem vojenských budov pěšího pluku 43 v Bzenci, 1. února 1920 byl povýšen na štábního kapitána a od 1. března téhož roku velel náhradním praporu pěšího pluku 43 v Brně. 

V dubnu se stal I. pobočníkem velitele pluku ve Svinově a k 1. květnu téhož roku převzal velení I. praporu v Mariánských Horách.  Od července 1920 byl velitelem 2. roty v Třinci a od října téhož roku se stal velitelem 11. roty v Brně. od 1. července 1923 byl přemístěn k pěšímu pluku 6 jako velitel 6. roty v Krupině, na přelomu let 1923/24 absolvoval šestiměsíční ekvitační kurs a od 1. března 1925 převzal velení 6.roty pěšího pluku 44 v Liberci, aby později postupně velel 9., 10., 11. a náhradní rotě stejného útvaru v Turnově. 

1. ledna 1931 byl povýšen na majora a 15. února téhož roku ustanoven zástupcem mobilizačního orgánu pluku. Od 31. března 1931 se stal zástupcem velitelem I.  praporu, v červenci 1932 byl přemístěn jako mobilizační důstojník k pěšímu pluku 20 do Michalovců. 

V listopadu 1932 se oženil, měl dva syny – Milana (* 7. 3. 1934) a Jiřího (* 5. 4. 1936). Od září 1935 zastával funkci I. pobočníka velitele pěšího pluku 20, absolvoval kurs pro velitele oddílů a v únoru 1938 se stal velitelem strážního praporu XXIV v Horním Benešově. Po Mnichovu zastával funkci

zástupce velitele I. praporu pěšího pluku 34 v likvidaci ve Velkém Týnci, Olomouci a Prostějově. K 16. června 1939 byl převeden do oboru politické správy ve funkci tajemníka městského úřadu v Tovačově. 

27. prosince 1939 odešel do zahraničí a přes Slovensko, Maďarsko, Jugoslávii, Turecko a Bejrůt se dostal v únoru 1940 do Marseilles a 10. února byl prezentován u československého zahraničního vojska v Agde, kde se o 5 dní později stal velitelem II. praporu pěšího pluku 22. 

Absolvoval kurs pro velitele praporů v Mourmelon-le-Grand a účastnil se bojů ve Francii. Na konci června 1940 odplul do Británie, kde se v srpnu stal velitelem 1. roty pěšího praporu 2, od září 1941 zástupcem velitele praporu, absolvoval zde také kurs v řízení a udržování motorových vozidel.        28. října 1941 byl povýšen na podplukovníka a 1. dubna následujícího roku ustanoven velitelem pěšího praporu 2. V srpnu byl přemístěn k náhradnímu tělesu s určením pro výcvikové středisko a v listopadu 1944 byl odeslán do Sovětského svazu jako velitel transportu důstojníků pro 1. československý armádní sbor. V polovině ledna 1945 se stal přednostou Studijního a výcvikového oddělení svazku a v březnu byl povýšen na plukovníka (s pořadím od 28. října 1944). 

V dubnu 1945 byl ustanoven přednostou školské a výcvikové skupiny 1. oddělení Hlavního štábu. Od července plnil funkci styčného důstojníka MNO u MV, od října též u Hlavního velitelství SNB. V dubnu 1947 se stal zatímním velitelem pěšího praporu 43 v Olomouci, o měsíc později převzal velení pěšího praporu 6. 

28. dubna 1949 převzal ještě velení motorizované brigády a k 31. prosince téhož roku byl přeložen do výslužby. Jeho další osudy se nepodařilo dohledat. 

Vyznamenání: 

• Československý válečný kříž 1918 (1922)
• Československá revoluční medaile (1922)
• Československá medaile Vítězství (1922)
• srbská medaile Za vojenskou zdatnost (1922)
• Médaille Commémorative Française (1922)
• Československý válečný kříž 1939 (1945)
• Československá vojenská medaile Za zásluhy (1945)
• Československá vojenská pamětní medaile (1946)

Převzato z publikace Vojenské osobnosti československého odboje; sestavil kolektiv autorů (Vojenský historický ústav Praha, 2005).

FOTO poskytla Československá obec legionářská.