PUFENDORF, Samuel von. Histoire du regne de Charles Gustave Roy de Svede

Zatímco v cisterciáckém klášteře v Olivě u Gdaňsku horlivě probíhala diplomatická jednání k zakončení první severní války (1655–1660), v noci na 13. února na následky neléčeného nachlazení, které se proměnilo v zápal plic, nečekaně zemřel švédský král Karel X. Gustav, jenž se v lednu 1660 vydal do Göteborgu na jednání švédského parlamentu. Jeho smrt, švédskou stranou ještě nějaký čas tajená, nakonec usnadnila a uspíšila mírová jednání a přinesla klid po bouřlivých letech válek, jež švédský král vedl prakticky od počátku své vlády.

Karel X. Gustav se narodil 8. listopadu 1622 na zámku Nyköping jako syn Kazimíra Falcko-Zweibrückenského a Kateřiny Švédské, dcery krále Karla IX. a starší sestry krále Gustava II. Adolfa. Falckraběcí rodina přesídlila již během třicetileté války z Německa do Švédska, kde Karel Gustav vyrůstal spolu se svou sestřenicí, budoucí královnou Kristýnou. Na jejich výchovu měl zásadní vliv švédský kancléř Axel Oxenstierna. Ačkoliv původně Karel Gustav nebyl dědicem švédského trůnu, měl se stát švédským králem na základě plánovaného sňatku s královnou Kristýnou. Ta se ovšem rozhodla v roce 1649 svého bratrance formálně učinit svým dědicem a posléze v jeho prospěch 6. června 1854 i abdikovala (https://www.vhu.cz/exhibit/memoires-concernant-christine-reine-de-suede-pour-servir-declaircissement-a-lhistoire-de-son-regne-et-principalement-de-sa-vie-privee/).

V čele skandinávské mocnosti stanul v osobě nového krále muž uvyklý válce, který bojoval v poslední fázi třicetileté války již v bitvě u Jankova (1645) a byl vrchním velitelem švédské armády a přímým velitelem švédských vojsk obléhajících roku 1648 Prahu. Většinu ze svých šesti let panování strávil Karel X. válčením v Polsku, Německu či Dánsku.

Jeho snahou bylo navázat na politiku svého proslulého strýce Gustava II. Adolfa a získat kontrolu nad Baltským mořem. S početným a zkušeným vojskem, které měl k dispozici po třicetileté válce a které bylo třeba „nějak uživit“, využil situace v polsko-litevském soustátí, jež se potýkalo s vnitřní nestabilitou a od roku 1654 bylo v konfliktu s carským Ruskem. Část polsko-litevské šlechty, nesouhlasící s vládou Jana II. Kazimíra, dokonce Karlu Gustavovi nabízela polskou korunu. Lepší pozvání švédský král nepotřeboval a na počátku července 1655 se vylodil se svými vojsky v polském Livonsku. Během krátké doby se mu podařilo bez většího odporu obsadit prakticky celou zemi jeho vzdáleného příbuzného Jana II. Kazimíra, který musel ze svého království uprchnout. Krutost švédských vojáků a nerespektování katolického vyznání však vyvolaly vlnu odporu a Polsko-litevská unie povstala proti Švédům a podpořila Jana Kazimíra, jenž se rychle vrátil do země. Ačkoli z třídenní bitvy u Varšavy na konci července 1856 vzešel i přes početní převahu polsko-litevské armády jako vítěz Karel Gustav, stalo se snadné ovládnutí polského území minulostí, což potvrdil i vznik protišvédské koalice Dánska, Ruska, polské opozice, císaře a Nizozemí, k níž se přidalo také Braniborsko.

V létě 1657 zaměřil Karel Gustav svou pozornost na Dánsko, které mu 1. června vyhlásilo válku. S ohledem na existenci protišvédské koalice se však dostal do kritického postavení, z něhož ho zachránilo až mrazivé prosincové počasí. Jedním z jeho největších a nejobdivuhodnějších úspěchů se stal přechod přes zmrzlý Malý Belt a nečekaný útok na dánské ostrovy (Fyn, Lolland, Falster a nakonec Sjælland s hlavním městem Kodaní). Podařilo se mu dosáhnout převahy nad Dánskem, což vedlo k mírové smlouvě v Roskilde, velmi výhodné pro švédskou stranu (Švédsko jí získalo prakticky třetinu dánského území a zejména kontrolu nad vyústěním Baltu do Severního moře). V roce 1658 zaútočil Karel Gustav na Dánsko znovu a následná mírová jednání, završená až po jeho smrti v únoru 1660, přinesla Švédsku ztrátu území získaných jak v Dánsku, tak v Polsko-litevské unii, kde se hranice vrátily prakticky ke stavu před válkou.

Představovanou knihu, vydanou ve francouzském jazyce, sepsal německý právní teoretik a historik Samuel Pufendorf (1632–1694), který část svého života působil ve Švédsku na univerzitě v Lundu a posléze u švédského dvora ve Stockholmu, kde byl jmenován dvorním historiografem, tajným radou a státním sekretářem. Jedná se o historii vlády Karla Gustava sestavenou na základě úředních pramenů a zachycující období od jeho korunovace v létě 1654 (abdikace Kristýny) až po závěr první severní války a mírová jednání v Olivě na počátku roku 1660, v jejichž průběhu Karel Gustav náhle zemřel. Originál byl v roce 1696 vydán latinsky, o rok později se objevily překlady do němčiny a francouzštiny v prakticky totožné podobě, bohatě doplněné vyobrazeními významných osobností či politických a vojenských událostí. Obě verze z roku 1697, německá i francouzská, se nacházejí ve fondech Knihovny VHÚ, francouzská byla vybrána pro svou lepší zachovalost.

Citace:

PUFENDORF, Samuel von. Histoire du regne de Charles Gustave Roy de Svede comprise en sept commentaires enrichis de tailles douches. Nuremberg : Christophle Riegel, 1697.

Dostupné také z: https://jbc.bj.uj.edu.pl/dlibra/publication/567702/edition/601863/content

Kristýna Jakl Ansorgová