V letech předcházejících první světové válce bylo Rakousko-Uhersko po stránce výživy obyvatelstva soběstačným státem a větší dovoz potravin byl nutný jen v době neúrody. V průběhu války se však hlad a všeobecný nedostatek staly v předlitavské části monarchie všeobecným úkazem, což v konečném důsledku bylo i jednou z hlavních příčin rozpadu mocnářství.
Propad potravinové produkce v průběhu války měl celou řadu objektivních příčin. Jednalo se především o zničení velké části úrodné Haliče v prvním roce války, fatální neschopnosti kooperace obou částí monarchie, neúrodu spojenou s nedostatkem pracovních sil a v neposlední řadě i o omezení dovozu hnojiv a následnému vyčerpání půdy v méně úrodných krajích. K tomu se přidala také nevhodná hospodářská politika; ceny upravované ve prospěch spotřebitelů podvazovaly motivaci zemědělců a vedly k tomu, že velcí hospodáři se začali více orientovat na výrobu krmiv než pěstování obilovin.
Rekvizice obilovin poprvé zasáhla české zemědělce na podzim 1914 a opakovala se i na jaře následujícího roku. V této době se již naplno projevila inflace a mnozí zemědělci neměli vůli prodávat své produkty za státem stanovené výkupní ceny. Prezentovaná vyhláška názorně ukazuje marnou snahu místodržitelství dostat zásoby potravin pod kontrolu a předejít tak vzniku černého trhu.
Rozměry: 41,5 x 68,5 cm.