Na samém konci druhé světové války, jen několik týdnů před osvobozením Československa vznikla kresba, zobrazující nádvoří magdeburských kasáren v terezínském židovském ghettu. Je zde vyobrazen prostor se vstupem do kuchyně. Ve frontě k okýnku s výdejem stravy stojí řada vězňů s ešusy, čekající na něco, co se ani jídlem nedalo nazvat. Stáli tam jen ti, kteří měli ještě dostatečnou sílu vzdorovat nezměrnému a naprosto nepředstavitelnému utrpení. Autor dílo sice signoval, ale nic bližšího o něm není známo. Jelikož v budově magdeburských kasáren v Terezíně sídlila v době existence ghetta židovská samospráva, je klidně možné, že autorem kresby byl jeden z jejích členů.
O zřízení ghetta v Terezíně, kde měly být soustředěny transporty Židů z území Protektorátu Čechy a Morava, bylo rozhodnuto v říjnu roku 1941 v rámci konečného řešení židovské otázky. Během několika následujících měsíců zde byly soustředěny desítky tisíc židovských obyvatel. Jejich životy měla zcela v rukou táborová komandatura SS v čele s táborovým velitelem. V závěru války, konkrétně 6. dubna 1945, přijela do ghetta druhá a poslední delegace Mezinárodního výboru Červeného kříže, která na základě nacistické blamáže naprosto neuvěřitelně konstatovala, že podmínky života v „židovském sídelním území“ jsou uspokojivé. Rychlý spád událostí však přinesl očekávaný konec nacistického teroru. Velení tábora do poslední chvíle horečně pálilo písemné materiály. Od 20. dubna přijížděly do Terezína transporty zubožených a nemocných vězňů z dalších koncentračních táborů. Nákaze skvrnitého tyfu, která se zde rychle rozšířila, se v podmínkách totálního chaosu zabránit nepodařilo.
Akvarel na papíře, 193 x 270 mm.