Samopal Thompson M1921 z francouzského kontraktu

Jméno generála Johna Taliaferra Thompsona (1860–1940) se stalo synonymem zbraně, jejíž slávy se vysloužilý generál z armádního výzbrojního úřadu (Armyʼs Ordnance Department) a konstruktér vlastně nedožil. Patří mu však místo mezi průkopníky samonabíjecích a automatických zbraní, ačkoliv jeho vývojové konstrukce pušek upadly téměř v zapomenutí.

Počátky zrodu legendární zbraně se pojí se jménem námořního důstojníka Johna B. Blishe, jehož patent, podchycující systém zpožděného otevírání závěru pomocí šikmé závory, tvořil základ závěrového systému později proslulého samopalu. Pokusy se samonabíjecí puškou v ráži .30-06 Springfield se závěrem podle Blishova patentu nepřinesly vzhledem k výkonu náboje uspokojivé výsledky. Thompson proto obrátil svoji pozornost na konstrukci zbraně v ráži .45 ACP. Současně za finanční pomoci tabákového magnáta Thomase F. Ryana založil v roce 1916 společnost Auto-Ordnance Corporation (AOC). První prototyp malého osobního kulometu, jak byla zbraň zpočátku nazývána, vznikl v létě 1918 a dostal označení Annihilator (ničitel). Na klasifikaci nové zbraně s označením sub machine gun se shodlo představenstvo AOC a pod ním byla také zbraň později nabízena. Finální verzi představil Thompson americké armádě a námořnictvu až v srpnu 1920 v Camp Perry. Vysoká kadence okolo 1 500 ran za minutu, demonstrovaná vyprázdněním 100ranového bubnového zásobníku za čtyři sekundy, udělala na armádní představitele velký dojem.

Robustní konstrukce s charakteristickou přední pistolovou rukojetí měla funkci založenou na principu zpožděného otevírání závěru prostřednictvím bronzové závory. Spoušťový mechanismus byl vybaven přepínačem režimu střelby, ovládaným z levé strany rukojeti. Standardní výbavu tvořily schránkové zásobníky na 20 nábojů, ale také 50ranové bubnové zásobníky. Firma rovněž dodávala na přání velkokapacitní bubnový zásobník na 100 nábojů.

Jednání s firmou Colt Firearms v Hartfordu ohledně výroby nových zbraní vyústila v objednávku 15 000 závěrových systémů včetně hlavní, přičemž zakázku na výrobu dřevěných částí zadala AOC firmě Remington Arms Co. Mířidla pro zbraně vyrobila specializovaná firma Lyman.

První sériově vyrobené zbraně dostala AOC od výrobce v březnu 1921. Celý objem vyrobila zbrojovka Colt do konce roku 1922, avšak očekávaný obchodní úspěch se nedostavil. Kromě 500 kusů, nakoupených Irskou republikánskou armádou (IRA) v roce 1921, rozprodávala firma samopaly po malých objemech, ať už různým policejním sborům či americkému podsvětí, zejména v době prohibice. Do konce roku 1925 se AOC podařilo prodat 3 000 samopalů, z nichž 1 010 směřovalo do zahraničí. Není bez zajímavosti, že více než polovina exportovaných zbraní (650 ks) směřovala k německým firmám, jež je nepochybně reexportovaly. Stagnace prodeje v následujících letech přiměla společnost nabízet zbraň v ceně 225 USD i na splátky.

V roce 1939 změnila upadající a téměř zaniklá Auto-Ordnance Corporation majitele a jejím novým vlastníkem se stal finančník z Wall Streetu Russell J. Maguire. Jedinou významnou hodnotu společnosti tvořilo přibližně 4 500 dosud neprodaných samopalů M1921. Ve fázi dokončování převodu na nového vlastníka objednala v létě 1939 vláda Spojených států 951 kusů včetně náhradních dílů.

Objemově největší obchod však udělala AOC s francouzskou vládou, jež si objednala rovných 3 000 samopalů Thompson, které jí společnost dodala v únoru 1940. O měsíc později přišla z Francie další objednávka na stejné množství, jež však ze svých zásob již AOC ani dodat nemohla a měla je vyrobit zbrojovka Savage Arms v Utice ve státě New York. K jejich dodání francouzské vládě v důsledku okupace již nedošlo.

Jelikož samopaly Thompson M1921 neměly z výroby závěsná poutka pro řemen, vypomohly si technické služby francouzské armády použitím spodních závěsných otočných poutek z pušek Berthier Mle. 1907/15, jež připevnily na levou stranu přední pistolové rukojeti, a pažby opatřily poutky z opakovaček Lebel Mle 1886 M 93, umístěnými přibližně v polovině spodní linie pažby. Právě tato poutka jsou tak nejsnazším rozlišovacím znakem Thompsonů z francouzského kontraktu.

U samopalů M1928, z nichž některé měly rovněž přední pistolovou rukojeť, se přední poutka nacházela na pravé straně. Spodní poutka pažeb modelů M1928 a M1928A1 byla umístěna blíže botky pažby.

Po rozpuštění vichystické armády, omezené po okupaci a rozdělení Francie na 100 000 mužů, se samopaly Thompson dostaly do výzbroje německých ozbrojených sil a v červnu 1942 došlo k jejich oficiálnímu zavedení pod označením Maschinenpistole 761 (f), kde písmeno v závorce označovalo zemi původu, tedy französisch, francouzská.

Tři tisíce dodaných kusů nepředstavuje zanedbatelné množství a bez ohledu na odstup bezmála devadesáti let je udivující, jak málo exemplářů se dosud badatelům podařilo zaregistrovat. Bez kusů, dnes uložených ve sbírkách VHÚ Praha, se jedná o pouhých 23 samopalů dodaných francouzské armádě.

Prezentovaný exemplář získalo muzeum v roce 1947 převodem ze Zbrojnice Terezín.

TECHNICKÉ ÚDAJE:

• Ráž: .45 ACP
• Celková délka: 805 mm 
• Délka záměrné: 528 mm
• Délka hlavně: 265 mm
• Hmotnost bez zásobníku: 4 710 g
• Hmotnost s prázdným zásobníkem na 20 nábojů: 4 890 g