Armáda Velké Británie se po prohrané válce, kterou vedla se vzbouřenými koloniemi v letech 1775 až 1783 v Severní Americe, nacházela ve stavu deziluze. Zcela jasně se ukázaly nedostatky nejen v organizaci armády jako celku, ale i ve výcviku a jeho aplikaci v bojových podmínkách. Jinak řečeno, armádě (a nejznatelnější to bylo právě na její pěchotní složce) chyběla stejnorodost principů manévrování. Důvodem byla absence jednotného a kompletního výcvikového řádu pro pěchotu, který by umožnil snazší kooperaci praporů jednotlivých pluků na bojišti. Tuto „nemoc“ se snažil sir David vyléčit. Je třeba říci, že úspěšně. Jeho práce se stala přímou předlohou pro výcvikový reglement Rules and Regulations for the Formations, Field-exercise and Movementsof His Majesty’sForces, jež britská armáda používala po celé období revolučních a napoleonských válek.
Úvodní část Principles of military movements krátce pojednává o změnách ve válečnictví od starověkého Řecka a Říma, přes vojska Mořice Oranžského, Gustava II. Adolfa, které chápe jako následníky a znovuobjevitele římského válečnictví, po armády prince Evžena Savojského a vévody z Marlborough. Zdůrazňuje prosazení boje palbou a všímá si zavedení zátkových a později tulejových bajonetů. Podrobněji se věnuje pruskému systému taktiky, který do válečné praxe uvedl Fridrich II., zmiňuje jeho výhody i nevýhody. Zabývá se nedostatky britského systému, jako jsou velké rozestupy mezi řadami i zástupy, které znemožňují rychlé a přesné provádění manévrů. Textem se jako pověstná červená nit vine potřeba zavedení a dodržování jasného a srozumitelného výcvikového předpisu.
Hlavní část textu se věnuje principům manévrování, jež velmi detailně popisuje. Autorově pozornosti neunikly ani signály a úloha hudby praporu, stejně jako způsoby vyrovnání a formování řad. Nemalou pozornost sir David věnoval také základním pravidlům výcviku jak prostých vojáků, tak důstojníků. Neopomněl výcvik roty a praporu. Důležitou částí práce je rovněž kapitola, která se věnuje manévrování praporu zformovanému do linie, či otevřené nebo sevřené kolony. Na tuto stať pak navazuje vysvětlení činnosti druhé (záložní) linie praporů a její kooperaci s první linií. Autorem nezůstalo opomenuto ani provádění ústupu pěchoty zformované v linii, nebo kolonách. Poslední dvě teoretické kapitoly se věnují obecným pravidlům, jež má zachovávat pochodová kolona, a souhrnu pozorování, která byla zaznamenána při manévrování praporu.
Praktickou částí je přehled jednotlivých povelů, které měly, dle okolností, použít velitelé praporu či divizionu, v takovém pořadí, v jakém při provádění jednotlivých manévrů měly za sebou následovat. Poslední část tvoří popis způsobu provádění přehlídky praporu a větších celků.
Knihovna vlastní druhé vydání z roku 1795, které je svázáno do tuhé kartónové vazby o formátu 25 x 16 cm. Publikace obsahuje obrazovou přílohu o 25 černobílých rytinách, z nichž většina vysvětluje popisované manévry, zbytek pak tvoří mapky různých taktických dispozic některých bitev sedmileté války, jistou zvláštností je mapa oblastí, kde za sedmileté války působila britská armáda.
Principles of military Movements sira Davida patří dodnes pro badatele ke klíčovým dílům, která vrhají světlo na dějiny britské armády v předvečer Francouzské revoluce.
Dřívější vydání knihy z roku 1798 si můžete přečíst zde.
Citace:
DUNDAS, David. PrinciplesofmilitaryMovements, chieflyapplied to infantry. London: T. Cadell Jun.; W. Davies, 1795. XVI, 234, 77 s.