SCHWEIZERISCHES MILITÄRDEPARTEMENT. Soldaten-Liederbuch für die schweizerische Armee.

SCHWEIZERISCHES MILITÄRDEPARTEMENT. Soldaten-Liederbuch für die schweizerische Armee.

Švýcarská armáda je dodnes známou a uznávanou institucí a bývá považována za jednu z nejlepších a nejakceschopnějších armád na světě. Základ moderní švýcarské armády můžeme vidět již v roce 1815, kdy byla Vídeňským kongresem garantována zemi neutralita. Tehdy se také stanovilo, že má každý kanton vytvořit vojenské jednotky ze dvou procent svého obyvatelstva a poskytnout je k dispozici švýcarské konfederaci. Roku 1848 se s přijetím ústavy spojily armády jednotlivých kantonů v jednu společnou konfederační armádu. Již od 19. století švýcarské vojenské síly kombinují systém regulérní armády se systémem miličním, ve kterém základ tvoří nepříliš vysoký počet profesionálních vojáků doplňovaný vojenskými zálohami.

Tradice švýcarských jednotek a švýcarských vojenských písní je ovšem mnohem starší. Švýcarské spříseženstvo bylo založeno roku 1291 a švýcarští námezdní vojáci se záhy proslavili v bitvách u Morgartenu (1315) nebo později u Sempachu (1386). Určitým protipólem vyhlášených švýcarských žoldnéřů se záhy stali tzv. landsknechti. Ačkoliv landsknechtské bojové písně jsou dnes patrně známější a hrají je stále nejrůznější hudební tělesa, ani Švýcaři nechodili do boje bez hudebního doprovodu. Nejstarší dodnes dochovanou švýcarskou vojenskou písní určenou pro standardní dvojici vojenských nástrojů – flétnu a buben – je tzv. Reislaufermarsch z roku 1482. Teprve z 16. století máme dochované větší množství hudebních partitur, z nichž je možné rekonstruovat tehdejší švýcarskou vojenskou hudbu.

Publikace Soldaten-Liederbuch vydaná roku 1914 je drobná brožurka o rozměrech 10 x 15 cm. Neobsahuje žádné ilustrace ani doprovodné texty, ale jako většina zpěvníků pouze hudební partitury a texty slok jednotlivých písní. Nachází se v ní několik starších švýcarských lidových písní, mezi nimiž jsou dvě zařazené do 18. století, zatímco většina je nedatovaná. Značná část zpěvníku ovšem představuje novější hudební produkci skladatelů 19. a počátku 20. století. Ačkoliv Švýcarsko do první světové války vojensky nezasáhlo, byla kniha vydána jistě k posílení národního uvědomění Švýcarů v bouřlivé době, čemuž napovídají i vlastenecké texty uvedených písní. Potvrzuje to též obrázek na obálce, na kterém je zobrazen muž v idealizované plátové zbroji s mečem v ruce, který nad hlavou mává švýcarskou vlajkou.

Dvě z uvedených písní byly pro Švýcarsko 20. století zajisté jedněmi z nejzásadnějších. První z nich je skladba Schweizerpsalm od cisterciáckého mnicha Albericha Zwyssiga (1808–1854), která byla od svého vzniku roku 1841 hrána při různých více či méně slavnostních příležitostech. Neoficiální hymnou Švýcarska se stala ovšem až roku 1961, oficiální dokonce až 1981.

Tomuto „švýcarskému žalmu“ předcházela v úloze hymny další z publikovaných písní – Rufstdu, mein Vaterland. Roku 1811 vydal prvně její text Johann Rudolf Wyss (1782–1830), melodie je ovšem daleko starší. Pochází z Británie, ve které je užívána také jako hymna pod názvem God Save the Queen (případně God Save the King). Její autor není známý, ovšem někdy se za něj předpokládá anglický skladatel John Bull (1562–1628), který ji měl údajně složit roku 1619. Poprvé publikovaná v podobě takřka současné byla roku 1745.

Velká Británie a Švýcarsko ovšem nejsou jedinými státy, které si danou melodii oblíbily. Kromě faktu, že podobnou roli, jako v Británii, zastává píseň také v mnoha dalších státech bývalého Britského impéria, stala se rovněž americkou vlasteneckou písní pod názvem My Country, ‘Tis of Thee také známé jako America, která byla původně užívána i zde jako hymna. Podobný osud ji potkal také např. v Německé říši, kde byla císařskou hymnou v letech 1871–1918.

Citace:

SCHWEIZERISCHES MILITÄRDEPARTEMENT. Soldaten-Liederbuch für die schweizerische Armee. Bern: Eidg. Oberkriegskommissariat, 1914. 61 s.

 

Aktuálně



Přijďte v pondělí 13. 10. na besedu k tématu „Obléhání pevnosti Dunkerque“ do Národního technického muzea

Přijďte v pondělí 13. 10. na besedu k tématu „Obléhání pevnosti Dunkerque“ do Národního technického muzea

10. 10. 2025
Historik Vojenského historického ústavu Praha Jiří Plachý bude 13. října hostem diskusního…
Sbírku VHÚ Praha obohatil unikátní stroj. Obrněný transportér, který byl nasazen při invazi do Československa v srpnu 1968

Sbírku VHÚ Praha obohatil unikátní stroj. Obrněný transportér, který byl nasazen při invazi do Československa v srpnu 1968

09. 10. 2025
Mezinárodní kontakty pracovníků Vojenského historického ústavu Praha a spolupráce s vojenskými historickými…
Od rozkolu k renesanci spolupráce - Československo-francouzské vztahy v oblasti vojenského zpravodajství (září 1938‒červen 1940)

Od rozkolu k renesanci spolupráce - Československo-francouzské vztahy v oblasti vojenského zpravodajství (září 1938‒červen 1940)

09. 10. 2025
Spojenectví s Francií tvořilo od vzniku Československa základ jeho bezpečnostní architektury. Mimořádný…
Památný den sokolstva - 8. října. Významný den ČR připomíná statečné členky a členy Sokola, kteří položili životy pro svou vlast

Památný den sokolstva - 8. října. Významný den ČR připomíná statečné členky a členy Sokola, kteří položili životy pro svou vlast

08. 10. 2025
Na počátku října 1941 vrcholila první vlna teroru, který Reinhard Heydrich rozpoutal…
V zadním traktu Armádního muzea Žižkov je k vidění nová výstava: "Karpatské iluze, mýty a realita"

V zadním traktu Armádního muzea Žižkov je k vidění nová výstava: "Karpatské iluze, mýty a realita"

07. 10. 2025
Veřejnosti velice lehce přístupný výstavní prostor za Armádním muzeem Žižkov, kam se…