Československá armáda využívala po druhé světové válce šestnáct vojenských výcvikových táborů (od roku 1952 byly označovány jako vojenské výcvikové prostory, VVP). Na tato různě velká území byl zamezen přístup veřejnosti, aby tam mohl probíhat výcvik jednotek v bojových podmínkách.
Vojáci se k přírodě (a někdy i k pozůstatkům lidského osídlení) nechovali zpravidla příliš šetrně. Požadavky bojového výcviku i svévole řady příslušníků armády vedla ve VVP k poškozování životního prostředí.
Krátký dokumentární film „Lesy našich výcvikových prostorů“ (pracovní název „Šetřte naše lesy“) nabádal vojáky k ohleduplnějšímu chování vůči přírodě a zároveň propagoval mnohostrannou péči, věnovanou ze strany armády poškozeným úsekům a obnově lesních porostů novou výsadbou.
Jak je pro něj typické, věnoval režisér František Vláčil velkou pozornost obrazové stránce filmu, jež je zde podpořena vysokou jazykovou a interpretační úrovní komentáře namluveného hercem Václavem Voskou.
Kromě tanků T-34/85 je ve filmu krátce zachycen také stíhač tanků Jagdpanzer 38(t) Hetzer, který se v Československé armádě po druhé světové válce používal pod označením ST-I.
Kopie filmu byla do sbírky Vojenského historického ústavu Praha získána v roce 2008 převodem z Agentury vojenských informací a služeb.