Odešel další z československých stíhačů, příslušníků RAF, kteří bojovali za druhé světové války

V úterý 25. února zemřel plukovník v.v. Miloslav Kratochvíl – Bitton, bývalá „tobrucká krysa“ a jeden z posledních československých stíhačů z RAF. Bylo mu 94 roků.

Miloslav Kratochvíl se narodil 14. října 1919 v Rusku v české kolonii Alexandrovka. Byl nejmladším ze šesti potomků českobratrské rodiny, která se pak v roce 1926 přestěhovala do Československa. Po vyučení obchodním příručím začal navštěvovat obchodní akademii a rozpad společného státu v březnu 1939 ho zastihl v Bratislavě. Právě tam se zapojil do ilegální činnosti, spočívající v pomoci uprchlíkům z českých zemí, kteří tudy směřovali do zahraničního exilu. Nakonec musel v únoru 1940 za hranice zmizet sám. Utíkal přes Maďarsko do Jugoslávie, ale v Budapešti byl zatčen zdejší policií a držen ve známé věznici Tolonczház. Při deportaci zpátky na Slovensko se mu však podařilo uprchnout, dostal se do Bělehradu a pak přes Řecko a Turecko do Sýrie a Libanonu, kde následně na počátku července 1940 vstoupil do formující se čs. pozemní jednotky.

Jako vojín Československého pěšího praporu 11 – Východního, kterému velel tehdejší podplukovník Karel Klapálek (1893-1984), se zúčastnil bojů v Sýrii a především epické obrany obklíčeného Tobrúku. Na podzim 1942 se přihlásil jako dobrovolník k čs. letectvu ve Velké Británii, do jehož řad byly tehdy vybrány bezmála dvě stovky někdejších „tobruckých krys“. Lodním transportem, který plul přes Mys Dobré naděje, dorazil do Liverpoolu na Nový rok 1943. Bez úhony prošel celým přísným výběrovým řízením a byl určen k výcviku na stíhacího pilota. Elementární část pilotního výcviku prodělal v Anglii, jeho pokračovací část až v Kanadě a bojový stíhací výcvik pak opět na Britských ostrovech. Završil ho na podzim 1944 úspěšně a s výborným prospěchem.

Do aktivní bojové činnosti znovu zasáhl v posledním válečném roce. V lednu 1945 byl jako četař (Sergeant) přidělen ke slavné 310. čs. stíhací peruti, které velel štábní kapitán (později generálmajor v.v.) Jiří Hartman (1917-2006). Na jejích Spitfirech IX pak až téměř do konce války doprovázel mohutné svazy bombardovacích letounů, které útočily zejména na průmyslové a komunikační cíle na území nacistického Německa. Vzdušná opozice ze strany kdysi mocné Luftwaffe tehdy již skomírala, německé protiletadlové dělostřelectvo však zůstávalo obávaným a smrtelně nebezpečným protivníkem až do posledních hodin války.

Ty však on sám prožíval již na nemocničním lůžku. Při poslední akci, která měla proběhnout 2. května 1945, ale byla nakonec zrušena, když již byli čs. stíhači ve vzduchu, se totiž vážně zranil. Při návratu na letiště mu vysadil motor, pokus o nouzové přistání v obtížném terénu skončil těžkou havárií v zalesněných kopcích poblíž Hazelmere. Ze Spitfiru zbyly jen trosky, jeho samotného z doutnajícího vraku zachránili angličtí farmáři. Z popálenin a poranění páteře se zotavoval v nemocnicích v Uxbridgi a v Haltonu až do září 1945, kdy se konečně mohl vrátit domů.

Do Prahy si přivezl anglickou novomanželku a brzy zde také dodatečně složil maturitní zkoušku. Zůstal sloužit jako důstojník čs. letectva, a to u Leteckého pluku 10 na letišti ve Kbelích, kde dosáhl hodnosti nadporučíka letectva. Po únoru 1948 mu však bylo zřejmé, že jako bývalý „zápaďák“ nemá v Československu žádné vyhlídky. Rozhodl se tedy pro opětovný odchod do exilu. Zatímco jeho manželka s dětmi se ze země dostala za pomoci britského zastupitelského úřadu, on spolu s několika dalšími zvolil ilegální odchod přes „zelenou hranici“ na Chebsku. Útěk se neobešel bez dramatických situací a střelby pohraničníků. On sám měl štěstí. Vyvázl bez úhony jako jeden z pouhých dvou uprchlíků - zbylých pět včetně jeho bratra neprošlo.

Ve Velké Británii, kde se nakonec šťastně shledal s rodinou, již do řad RAF znovu nevstoupil, i když mu to nabízeli. Zvolil si civilní kariéru a začal používat příjmení Bitton. Zpočátku pracoval pro jednu cateringovou firmu, později se osamostatnil a stal se majitelem restaurace „Grey Parrot“ (Šedivý papoušek). Ve své druhé vlasti byl velmi aktivním členem krajanské komunity z řad čs. válečných veteránů, žijících ve Velké Británii. V rámci polistopadových rehabilitací mu byla navrácena hodnost a pak byl povýšen na plukovníka ve výslužbě. Nositel dvou Československých válečných křížů 1939, Československé medaile Za chrabrost a mnoha dalších vyznamenání od té doby do České republiky zavítal ještě mnohokrát, především na celou řadu veteránských akcí. Zemřel v úterý 25. února 2014 ve Knutsfordu v hrabství Cheshire, kde trávil podzim svého života.

Datum a místo pohřbu plukovníka Miloslava Kratochvíla – Bittona nebylo do uzávěrky tohoto článku rodinou oznámeno.

Jiří Rajlich