Samotný předpis je rozdělen do čtyř hlavních kapitol, které odpovídají dobovým zvyklostem výcviku. První část se věnuje „škole vojáka“, je rozdělena do 40 sekcí a pojednává o základních cvičeních se zbraní, obratech na místě i za pochodu, se zbraní i bez, které by měl provádět jednotlivec, případně četa. Jsou zde vysvětleny principy vojenského kroku, určena jeho rychlost (75, 108 a 120 kroků za minutu) a délka. Jednotlivé pohyby jsou popsány velice přesně a podrobně i v případě triviálních záležitostí, jako stání v pozoru; v předpise se píše: „Pravoúhlost mezi rameny a tělem je prvním a hlavním principem postoje vojáka. Paty musí být na stejné úrovni a sraženy k sobě. Kolena rovná, ale neztuhlá. Špičky chodidel lehce vytočené tak, aby úhel svíraný chodidly byl okolo 60 stupňů. Paže by měly volně viset podél těla, dlaně a malíček by se měly dotýkat stehen; palce se dotýkají švů na kalhotách. Lokty a ramena jsou držena zpátky; břicho zatažené, hrudník vypnutý, avšak bez nucení; tělo vzpřímené a lehce nakloněné dopředu tak, aby váha spočívala především na přední části chodidla, hlava držena vzpřímeně bez otáčení či naklánění vpravo nebo vlevo.“ Podrobně probrány jsou také jednotlivé způsoby palby.
Druhá kapitola se věnuje „škole čety a roty“ a je rozdělena do 265 jednotlivých sekcí. Koncipována je takovým způsobem, aby zmíněné podjednotky byly schopny kooperovat v rámci praporu. Kapitola se tedy zabývá především jednotlivými obraty, ať již na místě nebo za pochodu, dále řeší způsoby změny směru a změny počtu řad – ze tří do dvou a obráceně.
Třetí a v jistém smyslu nejdůležitější kapitolu tvoří „škola praporu“, ta je rozdělena do 108 sekcí. Protože prapor byl v této době základní taktickou jednotkou, je v této části pojednáno jednak o jeho samostatném operování na bojišti, tak o jeho součinnosti s ostatními v rámci bitevní linie. Zároveň jsou zde vysvětleny zásady formování praporní kolony – otevřené či sevřené, změny směrů pochodu celého batalionu zformovaného do linie či obou typů kolon. Samostatně je pojednáno o činnosti lehké pěchoty v rámci praporu. Slovy předpisu je zde řečeno vše o pohybech a manévrech, „které jsou nezbytné pro nasazení praporu samostatně či s ostatními“.
Poslední, čtvrtá část, která je rozdělena do 32 sekcí, se věnuje obecným záležitostem souvisejícím s nasazením celé linie. Konstatuje způsob rozdělení linie na levé a pravé křídlo, kteréžto se ještě dále dělí na jednu, dvě, anebo více divizí. Každá tato divize by se pak měla skládat z jedné, dvou, nebo více brigád. Brigáda se potom má sestávat z dvou, tří, nebo čtyř praporů. Poměrně zajímavou informací je, že prapory, seřazené v linii, by mezi sebou měly mít mezeru na 12 kroků, která bude obsazena dvěma děly, která náležejí přímo k praporu. Jsou zde popsány i způsoby řešení různých nestandartních situací, například když velitelé praporů neslyší rozkaz a podobně.
Předpis je svázán v tuhé papírové vazbě bez jakéhokoliv zdobení. Formát publikace je 20,5 x 13,5 cm. Obrazovou přílohu tvoří 16 stran černobílých rytin, které slouží pro lepší pochopení předepsaných manévrů.
Rules and Regulations for the Formation, Field-Exercise, and Movements of His Majesty´s Forces jsou základním, a proto badateli vyhledávaným dokumentem, který osvětluje britskou pěchotní taktiku během revolučních a napoleonských válek.
Knihu si můžete také přečíst zde
Citace:
Rules and Regulations for the Formation, Field-Exercise, and Movements of His Majesty´s Forces. London: War Office, 1799, XXII, 377 s.