S nástupem renesance ve druhé polovině 15. století vznikla v severní Itálii tzv. cinquedea – dýka napodobující svým tvarem starořímskou zbraň parazonium. Užívala se při slavnostech pořádaných na dvorech severoitalských velmožů a svým specifickým tvarem i bohatou výzdobou se odlišovala od všech ostatních soudobých zbraní. Jejím nejcharakterističtějším znakem je široká trojúhelníková čepel.
V nejširší části ji pokrývaly ryté a zlacené výjevy z antických nebo biblických dějin a celou délkou probíhalo žlábkování. Název je odvozen od čepele široké na pět prstů, italsky cinque dita. Na rozdíl od ostatních, většinou útočných dýk, tvořila doplněk slavnostního oděvu renesančních vzdělanců. Kožené pochvy těchto zbraní, zdobené lisovanou a řezanou výzdobou, bývaly často opatřeny menším pouzdrem pro uložení malé osobní dýky – tzv. misericordie.