Podívejte se, jaké letouny uvidíte při 21. Tankovém dni na nebi nad Lešanskou arénou

Součástí každého Tankového dne je také ukázka letounů ze Sbírky Vojenského historického ústavu Praha. Letos bude Tankový den obohacen průletem stíhaček JAS-39 Gripen z výzbroje Armády ČR. Možnosti leteckých ukázek jsou závislé na počasí. Pokud budou "letové" podmínky, uvidíte nad lešanskou arénou níže popsané stroje. Zajímavostí je, že Let C-11 (Jak-11) bude pilotovat Martin Šonka známý z působení v RedBull Air Race, nyní pracuje v Centru leteckého výcviku v Pardubicích.

Podívejte se na létající historické exponáty, které v případě letového počasí budou představeny v sobotu 30. srpna 2025 na 21. tankovém dni. Na začátku slavnostního dne nad hlavami diváků přelétnou letouny JAS 39-Gripen, poté budou postupně jednotlivě přilétávat a odlétávat v cca 10ti – 15ti minutovém intervalu. Upozorňujeme, že změna programu je vzhledem k náročnosti péče o stroje, možná.

Let C-11 (Jak -11), pilot Martin Šonka, CLV Pardubice, VHÚ Praha

Dvoumístný pokračovací letoun Jakovlev Jak-11 byl v našem letectvu původně určen jako přechodový na ruskou proudovou techniku.

Jeho drak koncepčně vycházel ze slavného válečného stíhacího letounu Jak-3 montáží méně výkonného hvězdicového motoru AŠ-21. Naše letectvo na počátku 50. let hledalo náhradu za dosluhující „Arada“ C-2 (původně německé Arado Ar 96 B). Po několika nezdarech s vlastní konstrukcí padla volba na tento stroj, i když se v té době nejednalo o nejmodernější řešení pokračovacího letounu. Licenční výroba se rozběhla v nově postaveném závodu Let v Kunovicích a celkem dala na 708 kusů pod označením Let C-11. Přibližně 120 jich používala armáda a později Svazarm, zbytek šel na vývoz, především do SSSR, ale také do Maďarska, Rakouska, Bulharska, Jemenu a dalších států. Velká část strojů dodaných do ČR byla v roce 1964 prodána do Egypta většinou již přímo od Svazarmu. Zde je potřeba říci, že C-11 nelétal v aeroklubech zdaleka každý. Jednalo se o stroj poměrně náročný na pilotáž a zvládali jej pouze vylétaní piloti. Ve své době však byly velice známé akrobatické čtyřky z Olomouce a poté z Mladé Boleslavi, které udivovaly diváky na leteckých dnech svojí precizní skupinovou akrobacií. Poslední C-11 dolétaly v roce 1977 v Mladé Boleslavi a byly tam následně uloženy.

Ve sbírce VHÚ se nachází také jeden letuschopný Let C-11 imatrikulace OK-JZE, v. č. 171511. Tento kus byl vyroben ve Strojírnách první pětiletky n. p. Kunovice v roce 1955 a poté předán čs. vojenskému letectvu. V roce 1964 byl převeden Svazarmu a imatrikulován jako OK-JIL. Zde stroj létal ve známé „Boleslavské čtyřce“, vedené Jaroslavem Rákosem. V tomto aeroklubu letoun také dolétal a v roce 1980 se spolu s ostatními stroji ze čtyřky dostal do sbírek Leteckého muzea. Počátkem 90. let uzrála myšlenka jej uvést do provozu. Prací se ujal tehdejší státní podnik Letecké opravny Kbely a generální oprava skončila 2. 10. 1991 úspěšným záletem. Poté létal náš stroj po leteckých show až do podzimu roku 1998, převážně s piloty Jaroslavem Přádou, Josefem Svárovským, Petrem Jirmusem a Vladimírem Peroutkou, načež byl z provozu odstaven. Trvalo velice dlouho, než se podařilo prosadit další revizi draku a zajistit nový motor. Zpět do provozu byl letoun uveden až 19. 6. 2003. Jakovlev byl od té doby znovu předváděn na řadě leteckých akcí doma i v zahraničí. Z důvodu dolétání stanovené životnosti motoru byl v roce 2008 opět uzemněn.

Po dlouhých jednáních si jej v září 2014 oficiálně vypůjčil státní podnik LOM PRAHA, který jediný v ČR byl schopný vykonat předepsané náročné revize jak na draku, tak především na motoru historického exponátu. Byla také vylepšena avionika letounu, tak aby odpovídala novému dělení leteckých pásem a umožňovala let i na řízená letiště. Jakovlev získal v lakovně LOM původní vojenské zbarvení a fiktivní kód PS-28, který stroj přiřazoval do stavu 1. letky 18. leteckého pluku v Pardubicích. Ve středu 6. června 2018 byl po náročné celkové renovaci s úspěchem zalétán zkušebním pilotem panem Vladimírem Peroutkou a od té doby pravidelně zdobí všechny naše letecké akce. V současné době jej létají pan Tomáš Bruštík a mistr světa v letecké akrobacii Martin Šonka, oba piloti-instruktoři Centra leteckého výcviku Pardubice.

TECHNICKÉ ÚDAJE:

• Motor Švecov AŠ-21 o maximálním výkonu 515 kW (700 k)
• rozpětí  9,4 m
• délka  8,5 m
• prázdná hmotnost  1 950 kg
• vzletová hmotnost  2 500 kg
• max. rychlost  460 km/h
• dostup  7 100 m
• dolet  1 260 km

Podívejte se na díl seriálu PRIMA HISTORIE, který byl věnován tomuto letounu. Uvidíte i unikátní záběry na práci pilota v kokpitu:

Aero C-104 S, pilot Milan Mikulecký, TMFC, zapsaný spolek, VHÚ Praha

V továrně Aero se za 2. světové války vyráběly velmi zdařilé německé dvouplošníky Bücker Bü 131 D Jungmann. Některé letouny u nás po válce zůstaly a další se stavěly již po osvobození s označením C-4 s původními německými motory Hirth HM 504 A. V roce 1946 byl do draku C-4 zamontován čs. motor Walter Minor 4-III. Tato verze byla zprvu označená jako C-4 A, později C-104 a byla značně rozšířená. Až do roku 1949 bylo vyrobeno přes 260 těchto strojů. Oba typy nejprve sloužily v čs. vojenském letectvu k základnímu a akrobatickému výcviku pilotů a postupně byly předávány do aeroklubů, kde létaly až do šedesátých let minulého století. Jejich význam pro výcvik čs. vojenských a sportovních letců byl značný.

Ve sbírkách Leteckého muzea VHÚ se nachází tři letouny tohoto typu, z nichž jeden je letuschopný. Tento stroj, původní imatrikulace OK-AXT vyrobený v roce 1947, převzal VHÚ dne 29. dubna 1968 z Aeroklubu Raná u Loun a následně byl uložen v depozitáři. V roce 1984 vstoupil do jednání s VHÚ pan Jaroslav Přikryl, vedoucí Základny leteckých sportů v Moravské Třebové a navrhl opravu tohoto stroje do letuschopného stavu na náklady Svazu pro spolupráci s armádou. Práce na letounu probíhaly pod vedením pana Vladimíra Mackerleho a jako stavební dozor a autor úprav na verzi C-104 S byl určen pan Ing. Jiří Valný z podniku Aerotechnik Uherské Hradiště. Ten byl zároveň autorem podkladů pro obnovení Osvědčení o letové způsobilosti. Ověření letových vlastností po GO probíhalo ve dnech 25. května a 7. června 1986, kdy pilot Jaroslav Přikryl letoun zalétal a vypracoval zprávu o Letovém ověření stroje. Od té doby byla C-104 S, OK-RXE provozována Leteckým akrobatickým centrem ČR v kategorii Experimentál a zúčastňovala se většiny významnějších leteckých akcí u nás.

V roce 2022 si stroj od VHÚ Praha vypůjčil pan Milan Mikulecký a po jeho důkladné revizi jej v rámci zapsaného spolku TMFC provozuje v Leteckém muzeu Točná. Letoun také dostal nové khaki zbarvení a nese kód Vojenské letecké akademie z konce čtyřicátých let minulého století.

TECHNICKÉ ÚDAJE:

• Motor: Walter Minor 4-III o výkonu 77 kW (105 k)
• Rozpětí: 7,4 m
• Délka: 6,76 m
• Hmotnost prázdného letounu: 395 kg
• Max. rychlost: 185 km/h
• Dostup: 5 200 m
• Dolet: 650 km

Zlín Z-381, pilot Jan Sýkora, CLV Pardubice, VHÚ Praha

Dvoumístné letouny Zlín Z-381 sloužily krátce po 2. světové válce v našem letectvu a aeroklubech pro základní výcvik a rekreační létání. Svojí konstrukcí vycházely z německého Bückeru Bü 181 Bestman, který byl celou válku vyráběn pro potřeby Luftwaffe také v otrokovických Zlínských leteckých závodech.

Po válce produkce tohoto typu v Otrokovicích pokračovala jak s původními motory Hirth, pod označením Z-181, tak s domácími motory Toma 4 jako Z-281. Přestavba na motory Walter Minor 4-III se označovala Z-381.

Jedním z mála dochovaných kusů Z-381 a snad vůbec jediným momentálně letuschopným se stal stroj výrobního čísla 145, který byl postaven původně pro čs. vojenské letectvo pod označením C-106.18 v roce 1947. O jeho historii se ovšem ví dosti málo. Například k 31. říjnu 1950 byl evidován v pilotní škole I. Leteckého učiliště v Olomouci a v září 1952 sloužil u 2. leteckého školního pluku Pardubice a následně byl předán do aeroklubu Svazarmu.

Do čs. leteckého rejstříku byl zapsán dne 31. března 1954 jako C-106.18 a byla mu přidělena imatrikulace OK-ZFZ. Jeho držitelem se stal zprvu Krajský aeroklub Ostrava, letiště Ostrava, později KA Mladá Boleslav, letiště Kolín. Z čs. leteckého rejstříku byl vyškrtnut 8. června 1959. V té době již ale zřejmě létal v zahraničí. Jeho drak obsahoval po generálních opravách i části jiných Z-381, jako například v. č. 160 (kýlová plocha) a v. č. 213 (vojenská C-106.74, kovová kostra trupu).

V Německu, kam se posléze dostal, stroj létal s imatrikulací D-EHUB od května 1957 do října 1981, poté byl prodán do Severní Ameriky. Od roku 1981 do roku 2012 létal letoun v USA, tam byl registrován jako N 94245, vyškrtnut z amerického leteckého rejstříku byl dne 23. října 2012.

Na podzim roku 2012 byl odkoupen soukromou firmou, rozebrán a v kontejneru poslán do Otrokovic do generální revize. Poté na letounu proběhla IV. Generální oprava a přestavba do původního stavu s fiktivní imatrikulací OK-BSA. Ta byla zakončena úspěšným záletem dne 16. září 2013 při celkovém náletu 2 046 h a 12 min.

V listopadu 2020 byl stroj nabídnut jako letuschopný do sbírky VHÚ a koncem tohoto roku pak byl pro VHÚ získán. V úterý 8. prosince 2020 byl přeletěn na letiště Praha Kbely a uložen do hangáru Leteckého muzea VHÚ. Na jaře následujícího roku pak byl zapůjčen státnímu podniku LOM PRAHA a přeletěn do Centra leteckého výcviku Pardubice, které jej provozuje a udržuje letuschopný dodnes.

TECHNICKÉ ÚDAJE:

• Motor Walter Minor 4-III, o výkonu 105 k (77 kW) při 2 500 ot/min 
• Rozpětí  10,6 m
• délka  7,85 m
• výška  2,06 m
• prázdná hmotnost  495 kg
• Maximální vzletová hmotnost  800 kg
• max. rychlost  196 km/h
• dolet  850 km
• dostup  4 500 m

I o tomto letadle byl jeden z dílů Prima Historie. Podívejte se na něj:

Zlín Z-126 Trenér, pilot Petr Rautner,  Historická letka Kbely, z. s., VHÚ Praha

Tento dvoumístný školní letoun zkonstruoval tým vedený Ing. Karlem Tomášem pro soutěž vypsanou MNO v roce 1946. Prototyp vzlétl v září 1947 a zadání vcelku vyhověl. Původní Z-26 měl příhradovou konstrukci trupu potaženou plátnem a celodřevěnné křídlo i ocasní plochy. V letech 1949 až 1950 bylo postaveno přes 160 sériových Z-26. Vojenské označení znělo C-5.
Zlín Z-126 Trenér 2 vznikl dalším vývojem Z-26. Odlišoval se kovovým křídlem a ocasními plochami. Nový Trenér byl zalétán 8. října 1953. Po úspěšných zkouškách začal být od roku 1954 vyráběn sériově. Za dva roky vzniklo 169 strojů, z nichž 32 šlo na export. Podstatnou část produkce odebralo MNO, které Trenéry používalo pod označením C-105 k výcviku nových pilotů a v šedesátých létech minulého století je pak předávalo aeroklubům Svazarmu.

Ve sbírkách VHÚ Praha se nachází několik letounů řady Trenér. Jedním z nich je stroj s imatrikulací OK-HLJ, ten byl vyroben koncem roku 1953. Poté sloužil u vojenského letectva v Praze-Kbelích, Olomouci, Prostějově, Klecanech, Prešově a Trenčíně až do 15. července 1964, kdy byl předán k uskladnění. Po provedení generální opravy u výrobce mu byly v září 1971 vydány civilní letové doklady a označení OK-HLJ. Následně létal v Aeroklubech Šumperk a Zábřeh u Opavy.

V roce 1986 byl po dolétání určené dobové životnosti vymazán z leteckého rejstříku ČR a 13. října 1987 předán do sbírek LM VHÚ. V roce 1993 byl po další generální opravě u firmy BMZ Air Service znovu uveden do letuschopného stavu a od té doby je účastníkem mnoha leteckých akcí na našem území. V současnosti jej provozuje zapsaný spolek Historická letka Kbely.

TECHNICKÉ ÚDAJE:

• Motor Walter Minor 4-III o výkonu 77 kW (105 k)
• Rozpětí 10,282 m
• Délka 7,42 m
• Hmotnost prázdného letounu 510 kg
• Vzletová hmotnost 765 kg
• Maximální rychlost 201 km/h
• Dostup 4 750 m
• Dolet 600 km

Díl PRIMA HISTORIE o tomto úsporném letadle si můžete prohlédnout zde:

Let Z-37 A Čmelák, pilot Radim Lakomý, letiště Kostelec na Hané, VHÚ Praha

Zemědělský letounu Z-37 Čmelák konstruktérů kolektivu Svatopluka Zámečníka a Miroslava Langra vznikl v n. p. Let Kunovice v polovině šedesátých let minulého století. Čmelák byl jednomotorový samonosný dolnoplošník s pevným podvozkem, celokovové konstrukce, částečně potažený tesilovou tkaninou. Byl určen k zemědělským pracím a vyznačoval se dobrými letovými vlastnostmi při malých rychlostech nad zemí, dobrou ovladatelností a stoupavostí.

Vedle jednomístné zemědělské verze se ve výrobním závodě stavěla také dvojmístná varianta, určená pro výcvik pilotů. U ní bylo na místě kotle pro chemikálie umístěno sedadlo instruktora s druhým řízením. Kostra trupu těchto strojů byla oproti původní verzi mírně upravena.

Právě drak této dvoumístné verze byl použit v roce 1977 jako základ pro speciální čtyřmístný letoun, určený pro Státní leteckou inspekci. Tři další sedadla byla umístěna za pilotem a stroj sloužil k dopravě zaměstnanců SLI při vykonávání jejich služebních úkonů. Později byl úkoly SLI pověřen nově vzniklý Úřad pro civilní letectví a letoun přešel do jeho majetku. V roce 2003 byl stroj převeden do stavu Ústavu pro odborné zjišťování leteckých nehod.

Letoun se pak u nás podílel na vyšetřování leteckých nehod a jejich předpokladů. V květnu 2012 pak byl z ÚZPLN převeden do sbírky VHÚ Praha. V současnosti letadlo provozuje pan Radim Lakomý, který jej hangáruje na letišti Kostelec na Hané.

TECHNICKÉ ÚDAJE:

• Motor Avia M-462 RF o výkonu 232 kW (315 k) při 2 450 ot/min
• Rozpětí 12,22 m
• Délka 8,55 m
• Výška 2,99 m
• Prázdná hmotnost 1110 kg
• Maximální vzletová hmotnost 1 725 kg
• Cestovní rychlost 180 km/h
• Maximální rychlost 270 km/h
• Dostup 4 050 m
• Dolet 640 km