Film „Cesta vody“

Snímek vznikl na objednávku Ministerstva lesního a vodního hospodářství ČSR v roce 1979 a je věnován vodohospodářství Severočeské hnědouhelné pánve. Postupujícím dolům, výsypkám a průmyslovým objektům musely ustoupit silnice, železnice i celá města, ale také zdroje podzemní vody, přičemž v této oblasti je jedna z nejvyšších koncentrací obyvatelstva, závislého na pitně vodě ze soustavy krušnohorských nádrží Křímov, Fláje, Jirkov a Přísečnice.

Značné nároky na vodu měly na Mostecku a Chomutovsku i velké průmyslové podniky vyžadující dodávku 4 000 L/sec. a zemědělství, které zde spotřebuje jeden milion metrů kubických vody ročně. Územím pánve protéká řeka Bílina, ale ta zdaleka nemůže pokrýt celou spotřebu vody. Proto zbývá jako jediný zdroj řeka Ohře a doprava vody průmyslovými přivaděči. Ani Ohře by však nedokázala krýt tuto potřebu bez vyrovnání jejího průtoku nádržemi Skalka, Jesenice a Nechranice.

Voda z Ohře je přečerpávána dvěma systémy. První částí je čerpací stanice Rašovice na břehu zdrže Kadaňský stupeň a dopravuje vodu do Podkrušnohorského přivaděče svedeného do nádrže Dřínov, která má funkci vodojemu a je hlavním článkem systému vodního hospodářství SHP. Neslouží jen k zásobování vodou, ale i k odvádění rozvodněných potoků Krušných hor mimo dolová pole. Druhou částí zásobního systému užitkové vody průmyslu v této oblasti je čerpací stanice Stranná spolu s průmyslovým rozvodem.

Vodoteče nalézající se před porubní frontou se musí překládat, s čímž souvisí celá řada technických problémů, jimž je věnována druhá část filmu.

Trasa přeložky je určena budoucí hranou lomu a musí být vedena tak, aby její životnost byla co nejdelší. V letech 1960 až 1979 bylo v severočeské hnědouhelné pánvi přeloženo přes 80 km toků. Přeložky jsou mnohokrát křižovány železnicemi, silnicemi, potrubími či vedou dlouhými krytými profily nebo štolami.

Rozhodnutí vytěžit uhlí pod starým Mostem si vyžádalo značné vodohospodářské změny. Při úpatí kopce Hněvín byl vybudován Koridor Most a na něj do jednotlivých etáží přeloženy dopravní sítě města a také řeka Bílina. Technicky nejnáročnější bylo přeložení Podkrušnohorského přivaděče a řeky Bíliny na Koridor Ervěnice.

Závěrem autoři upozorňují na trvalé nebezpečí povodní způsobené ztrátou hydrologické funkce lesů odumírajících v důsledku znečištění ovzduší. Tento poznatek však nijak nedávají do příčinné souvislosti s intenzivním růstem průmyslové výroby a práci vodohospodářů chápou jako „dramatický souboj lidí s vodou“. Komentář propagačního filmu končí heslem: „Severočeská hnědouhelná pánev – v této krajině společnost mobilizuje“.

Šestnáctimilimetrová filmová kopie je velmi špatné technické kvality. Materiál je silně zrnitý a barevně nevyvážený s množstvím vkopírovaných nečistot.

Kopie filmu byla do sbírky Vojenského historického ústavu Praha získána v roce 2008 převodem z Agentury vojenských informací a služeb.

TECHNICKÉ ÚDAJE:

• Výrobce: Krátký film Praha, 1979;
• Tvůrci: scénář a režie: Jiří Musil;
• kamera: Pavel Rydl;
• střih: Ivana Davidová;
• odborný poradce: ing. Václav Matoušek, Csc.;
• Technické údaje k filmové kopii: 16 mm, 5. kombinovaná kopie, barevná, česká verze, 240 m (21 minut)