Der deutsche Fabius Cunctator, oder Leben und Thaten Seiner Excellenz, des Herrn Leopold Joseph Maria, Reichsgrafens von Daun

Dne 24. září 1705 spatřil světlo světa jeden z nejvýznamnějších rakouských vojevůdců 18. století a příslušník české šlechty (inkolát v Čechách získal již jeho dědeček) Leopold Josef Maria hrabě Daun. Přestože šlo o jediného vojevůdce, který dokázal opakovaně porazit pruského krále Fridricha II., v naší historické paměti příliš významné místo nezaujímá. Paradoxně poněkud rozporuplně jej hodnotili již současníci, kteří jej obdařili přízviskem, zaznívajícím již v titulu dnešní knihy – německý Fabius Cunctator (tedy římský vojevůdce Quintus Fabius Maximus řečený Cunctator – váhavec). Odkazuje se tím na jeho opatrnou taktiku vyhýbání se otevřeným střetům, jež rozhodně slavila úspěchy.

Leopold Josef se narodil ve Vídni a jeho otcem byl Wirich Filip hrabě Daun, toho času polní podmaršál (později polní maršál), a matkou Marie Barbora rozená hraběnka Herbersteinová. Vojenskou dráhu zahájil pod otcovým dozorem během války čtverné aliance (1718–1720), přičemž za války o polské dědictví (1733–1735/8) byl již plukovníkem otcova pluku. Dne 1. března 1734 se stal generálem-polního strážmistrem. Osvědčil se během turecké války (1737–1739), kdy obdržel hodnost polního podmaršála.

Dobře si vedl i za válek o rakouské dědictví v letech 1740–1748. Po bitvě u Mollwitz, jíž se nezúčastnil, kryl ústup rakouských jednotek ze Slezska, poté s armádou prince Karla Lotrinského bojoval proti Prusům v bitvě u Čáslavi a následně proti Francouzům u Písku a u Týna nad Vltavou. Zúčastnil se obléhání Prahy a následného tažení proti vyprošťovacímu sboru francouzského maršála Maillebois. Roku 1743 dobyl při výpravě do Bavorska Landau a s hlavní armádou pokračoval k Rýnu. Po propuknutí druhé slezské války a návratu do Čech a Slezska utrpěl v bitvě u Hohenfriedbergu těžké zranění. Vyznamenal se do té míry, že byl následující den, 5. července 1745, povýšen na polního zbrojmistra. V bitvě u Žďáru velel rakouským zálohám. V témže roce se oženil s ovdovělou Marií Josefou hraběnkou Nosticovou, rozenou Fuchsovou-Mollardovou. V letech 1746–1748 bojoval v Rakouském Nizozemí (dnešní Belgii).

Po uzavření míru se věnoval reformování armády, takže novému přelomovému předpisu pro pěchotu z roku 1749 se říká Daunův. Jeho kariéra strmě stoupala: roku 1751 se stal velitelem Vídně, roku 1752 generálním ředitelem nově zřízené Tereziánské vojenské akademie, roku 1753 rytířem Řádu zlatého rouna a roku 1754 polním maršálem.

Za sedmileté války převzal roku 1757 velení záložní armády, s níž porazil Fridricha II. v bitvě u Kolína, vyprostil Prahu z obležení a vytlačil Prusy z Čech. Asistoval princi Karlu Lotrinskému až do bitvy u Leuthenu, po níž převzal vrchní velení. Za statečnost v boji projevenou v bitvě Kolína obdržel počátkem roku 1758 velkokříž Vojenského řádu Marie Terezie, založeného právě jako oslava jeho kolínského vítězství.

Roku 1758 vytlačil Prusy od Olomouce a následně z českých zemí. Dne 14. října překvapil a porazil pruského krále v bitvě u Hochkirchu. V listopadu 1759 zaskočil a zajal Finkův sbor u Maxenu a 4. prosince zvítězil nad pruským princem Jindřichem v bitvě u Maissenu. Koncem roku 1760 došlo ke krvavé bitvě u Torgavy, kde ale opět triumfoval pruský král Fridrich II. a maršál Daun byl těžce zraněn. Po uzdravení znovu převzal velení až roku 1762, kdy se zároveň stal prezidentem dvorské válečné rady. Zemřel v šedesáti letech roku 1766 ve Vídni.

Prezentovaná kniha představuje svazek dvou dílů jeho obsáhlé biografie, která vyšla ještě za jeho života – první díl roku 1759, druhý díl roku 1760. Jedná se o poměrně malou publikaci s rozměry asi 10 × 17 cm, která má pevnou kartónovou vazbu potaženou mramorovaným papírem, připomínajícím kůži. Podle vlastnického razítka pochází ze zámecké knihovny v Kopidlně a jejím majitelem byl hraběcí rod Schliků. Text doplňuje jediná ilustrace na předtitulním listu, respektive frontispisu každého svazku, s portrétní rytinou maršála Dauna. Za zmínku stojí rozkládací titulní list, přesahující svým rozměrem ořízku knihy. Jinak se jedná o poměrně klasické dílo soudobé publicistiky, které je výjimečné hlavně svým rozsahem téměř 700 stran. Jeho hlavní část je věnována sedmileté válce, ačkoli i předchozí konflikty jsou zastoupeny solidním množstvím textu. První svazek s téměř 350 stranami končí závěrem tažení roku 1758, druhý svazek s 334 stranami popisuje rok 1759. Kniha proto vyniká i množstvím podrobností, a je tak důstojným připomenutím významného rakouského a českého vojevůdce.

Citace:

Der deutsche Fabius Cunctator, oder Leben und Thaten Seiner Excellenz, des Herrn Leopold Joseph Maria, Reichsgrafens von Daun, auf Calloporn und Saffenheim, Fürsten zu Thiano, Herrn der Herrschaft Nieder-Walsec, Ritter des goldenen Vliesses, Kaiserlich-Königlichen wirklichen geheim Raths, Kämmerers, Generalfeldmarschalls, Obristens über ein Regiment zu Fuss, commandirenden Generals in Oesterreich ob und unter der Ens, Commandantens zu Wien, des Ober- und Unter-österreichischen Iudicii delegati militaris mixti Präsidentens, und Ober-Generaldirectors der adelichen Militar-Cadetsacademie: nebst allen Feldzügen, welchen dieser grosse Kriegsheld beygewohnet, bis auf gegenwärtige Zeit gründlich und unpartheyisch beschrieben : deme noch eine kurze Nachricht von dessen berühmten Herrn Vater, dem 1741 verstorbenen kaiserlichen Feldmarschall, wie auch gewesenen Vicekönig von Neapolis, beygefüget ist. [S.l.: s.n.], 1759-1760. 2 sv.

Dostupné online: první díl; druhý díl

Zdeněk Munzar