Ve víru válek o rakouské dědictví, po smrti jednoho z protivníků Marie Terezie, císaře Karla VII. Bavorského, byl na císařský stolec zvolen a 4. října 1745 korunován manžel a spoluvládce české královny, František Štěpán Lotrinský. V české historiografii stojí tento muž dlouhodobě ve stínu své ženy, přesto si však zaslouží pozornost nejen jako panovník Svaté říše římské.
František Štěpán se narodil 8. prosince 1708 v Nancy a skrze své prapředky byl spřízněn s nejvýznamnějšími panovnickými rody v Evropě – rakouskými Habsburky i francouzskými Bourbony. V roce 1723 se u příležitosti korunovace Karla VI. českým králem poprvé setkal se svým budoucím tchánem i jeho dcerou a následně pobýval u vídeňského dvora, aby si rozšířil své vzdělání, a brzy se stal oblíbeným císařovým společníkem. V roce 1729 byl jeho pobyt přerušen otcovou smrtí, neboť převzal na svá bedra povinnosti vévody Lotrinska a Baru.
K velkým změnám došlo v důsledku války o polské dědictví po smrti Augusta II. Silného (1733). V boji o polskou korunu sice nakonec uspěl Habsburky podporovaný stejnojmenný Augustův syn (polský král August III.), avšak francouzský pretendent Stanislav Leszczyński měl jako odškodnění dostat Lotrinské vévodství, které bylo dlouhodobě nárazníkovým pásmem mezi Francií a habsburskými zeměmi a v roce 1733 je obsadila francouzská vojska. František Štěpán, který se zprvu zdráhal vzdát zděděného území, získal za jeho odstoupení Toskánsko, kde v roce 1737 vymřel bezdětným velkovévodou Gian Gastonem vládnoucí rod Medici.
Tato výměna byla podmínkou pro uzavření plánovaného sňatku s Marií Terezií, dědičkou Karla VI., k němuž došlo 12. února 1736. Po Karlově smrti v říjnu 1740 se František Štěpán stal oficiálně spoluvladařem arcivévodkyně v jejích dědičných rakouských zemích. Dědictví se ovšem nevztahovalo na císařskou korunu, kterou byl v roce 1742 korunován bavorský kurfiřt Karel Albrecht, jenž usiloval v první fázi válek o rakouské dědictví i o získání rakouských a českých zemí. Karel Albrecht (jako císař Karel VII.) nejen že nakonec neuspěl (habsburská vojska dobyla zpět České království a obsadila i jeho Bavorsko), ale již v roce 1745 zemřel a císařský stolec se znovu uprázdnil.
František Štěpán byl zvolen císařem 13. září 1745 ve Frankfurtu nad Mohanem sedmi z devíti kurfiřtů a 4. října byl v katedrále sv. Bartoloměje korunován jako František I. Titul mu ale nepřinesl významnější pravomoci a povinnosti, a i jeho role jako spoluvladaře Marie Terezie byla spíše formální. Ve skutečnosti se proto věnoval hlavně svým soukromým zájmům, podpoře přírodních věd a budování přírodovědných sbírek, a zvláště finančním záležitostem. V Toskánsku se pustil do radikálních hospodářských reforem, podnikal i na svých nově nabytých panstvích v Horních Uhrách, zakládal manufaktury a byl zdatným obchodníkem. Podařilo se mu nashromáždit obrovské soukromé bohatství, z něhož půjčoval habsburské státní pokladně. V roce 1763 mu Marie Terezie svěřila finanční správu země, ale její konsolidaci již nestihl provést, neboť 18. srpna 1765 náhle zemřel.
Představovaná kniha je oslavným tiskem vydaným v roce následujícím po Františkově císařské korunovaci. Popisuje podrobně formou denních záznamů průběh samotné korunovační ceremonie a předcházející císařské volby. Je doplněna řadou drobnějších i velkoformátových rytin, ilustrujících průběh tohoto pozdně barokního ceremoniálu. V Knihovně Vojenského historického ústavu Praha je toto dílo, které bylo vydáváno po částech, kompletně svázané v jednom svazku, jenž se v roce 2014 dočkal restaurátorského zásahu.
Online si část tisku věnovanou korunovaci můžete prolistovat ZDE.
Vollständiges Diarium Von der Höchst- beglückten Erwehlung Des Allerdurchlauchtigsten Großmächtigsten und Unüberwindlichsten Fürsten und Herrn, Herrn Franciscus Königs zu Jerusalem, Herzogs zu Lothringen und Baar, Groß- Herzogs zu Toscana, Herzogs zu Calabern, Geldern, Montferrat, in Schlesien, zu Teschen, Fürsten zu Charleville, Marggrafen zu Pont a Moussan und Nomeny, Grafen zu Provintz Vaudemont, Blanckenburg, Zütphen, Taarwerden, Talm und Falckenstein, etc. etc: Zum Römischen König und Kayser Worin die Merckwürdigsten Handlungen und Begebenheiten enthalten, Mit Kupfferstichen und Schematischen Vorstellungen versehen Nebst einer Vorrede, Von den Vorzügen des Regierenden Hauses bey den Teutschen Königs- und Kayser- Wahlen. Franckfurt am Mayn: Johann David Jung, 1746.