Fort Verle představoval jeden z rakousko-uherských pevnostních objektů vybudovaných před první světovou válkou na obranu Tridentu. Stavba probíhala v letech 1908 až 1913 v prostoru strategického průsmyku, především na silnici vedoucí z horského sedla Passo Vezzena do vesnice Lavarone.
Pevnost byla vybudována z betonu na půdorysu nepravidelného čtyřúhelníku a díky své exponované poloze disponovala silnou výzbrojí – čtyřmi věžemi s 10cm houfnicemi a dvěma polokulovými kopulemi opatřenými 8cm kanóny. Kromě toho zde byly tři kopule pro kulomety a tři pancéřové desky, každá pro dvojici kulometů. Jeden kulomet bylo možné umístit také do pozorovací věže. Pro blízkou obranu sloužily kaponiéry se dvěma speciálními sponsony pro kulomety a střílnami pro 6cm kanóny. Hlavním úkolem pevnosti bylo jednak bránit sedlo a přístupy ke Tridentu, jednak chránit nedalekou dělostřeleckou pozorovatelnu Vezzena.
Fort Verle se do bojů zapojil hned v prvních minutách italského útoku v roce 1915, kdy se stal cílem intenzivní dělostřelecké palby. Následovalo několik pozemních útoků na pevnost, které však byly vždy odraženy. Po úspěšné jarní ofenzivě rakousko-uherské armády v roce 1916 se fort ocitl v týlu a byl provizorně opraven. Rozpad habsburské monarchie znamenal jeho přičlenění k Itálii (Busa di Verle), ale kvůli svému špatnému stavu již nikdy nebyl vojensky využíván.