Alois Liška / 20. 11. 1895 - 7. 2. 1977

Ve čtvrtek si 20. listopadu si připomínáme 130 let od narození legionáře, dělostřeleckého důstojníka, který velel v době II. světové války Československé samostatné obrněné brigádě ve Velké Británii a ve Francii. Své bohaté zkušenosti po válce nemohl využít. Naopak musel znovu odejít do zahraničí a do vlasti se již nikdy navrátil.

Narodil se 20. listopadu 1895 v Záborčí okres Turnov. Roku 1915 maturoval na reálném gymnáziu v Turnově. Téhož roku na podzim byl prezentován jako jednoroční dobrovolník a v roce 1916 odjel na ruskou frontu. Měsíc poté přešel do zajetí, kde se přihlásil do čs. legií. Stal se dělostřelcem, zúčastnil se řady bojů a vrátil se v roce 1920 do vlasti v hodnosti kapitána. Celé období první republiky strávil s krátkými přerušeními ve vojenské službě u dělostřeleckého pluku 51, naposledy jako jeho velitel.

Po nacistické okupaci organizoval krajské velitelství podzemní Obrany národa v Mladé Boleslavi. V únoru 1940 náhodou unikl zatčení gestapa a odešel do zahraničí.  V dubnu 1940 dorazil přes Balkán do Francie a stal se velitelem nově budovaného dělostřeleckého pluku 1. Ve Velké Británii vykonával velitelské funkce u čs. pozemní jednotky až se 21. března 1943 stal velitelem Československé samostatné brigády a 30. července 1943 byl povýšen do hodnosti brigádního generála. V čele Československé samostatné obrněné brigády odjel na konci srpna 1944 do Francie a velel obléhání přístavu Dunkerque. Když přijal kapitulaci tamní německé posádky, vrátil se v čele brigády v květnu 1945 do vlasti. V době války byla jeho rodina odvlečena do koncentračního tábora a válku nepřežil jeho syn a bratr.

V červnu 1945 byl Alois Liška povýšen do hodnosti divizního generála a ustanoven velitelem Vysoké školy válečné a Kurzu pro vyšší velitele v Praze. Měl se tak významně podílet na rozvoji branné moci. Hned v únoru ale patřil mezi generály, jejichž odstranění z armády komunisté požadovali. V červnu 1948 se mu navzdory dohledu 5. oddělení hlavního štábu podařilo odejít znovu do exilu, bohužel bez rodiny, s níž se již nikdy nesetkal. V nepřítomnosti byl degradován na vojína v záloze. Žil v Londýně, pracoval jako organizační ředitel jazykové školy, angažoval se v exilovém hnutí a zapojil jistou měrou i do zpravodajské činnosti proti komunistickému režimu. Byl také činovníkem Sokola, Klubu čs. kolonie v Londýně a čestným předsedou Čs. obce legionářské v exilu. Zemřel v ústraní v Londýně 7. února 1977. Po listopadu byl posmrtně rehabilitován, byla mu vrácena hodnost armádního generála a in memoriam vyznamenán Řádem M. R. Štefánika.

Prokop Tomek