Adolf Zábranský, Studie pro sgrafito v Hrzánském paláci v Praze, 1951

Nalézt cestu k tomuto opomíjenému a rozporuplně vnímanému umělci je poměrně obtížné, především s ohledem na jeho poválečnou politickou orientaci. Práce, které malíř Adolf Zábranský vytvořil po roce 1945, se totiž vyznačují vysokou mírou společenské angažovanosti. Je na nich velmi dobře vidět umělcův nekritický obdiv k ideologii komunismu. S odstupem mnoha let je však už možné ocenit jeho mistrovský styl a mimořádný talent, podobně jako u dalších jeho současníků, poplatných poúnorové ideologické linii.

Prezentovaná kresba patří mezi umělcovy velkorozměrové práce určené k výzdobě architektury. Věnoval se jim v posledních dvaceti letech svého života (Na paměť osvobození – sgrafito v Ledeburské zahradě, studie vitráží pro Památník národního osvobození na Vítkově, výmalba radnice v Prostějově a další). Studie figury dívky v kroji, která nadšeně vítá vojáky Rudé armády, byla vytvořena pro sgrafito s názvem „9. květen 1945“. Bylo instalováno do prostor nádvoří Hrzánského paláce v Praze na Hradčanech. Krátce po sametové revoluci bylo odstraněno. Z jeho původní podoby se dochovalo jen několik fotografií a náčrty jednotlivých postav.

Adolf Zábranský (1909–1981) pocházel z Novojičínska na severní Moravě. V letech 1929–1932 studoval Všeobecnou školu kreslení na Uměleckoprůmyslové škole v Praze u profesora Františka Kysely. Kreslířský dril získal na Akademii výtvarných umění u profesora Viléma Nowaka. V roce 1935 odjel do Paříže na studijní pobyt, který záhy přerušila povinná vojenská služba. Zábranský ji dlouho oddaloval záměrně neléčenou zlomeninou. Za protektorátu byl činný ve sdružení Umělecké besedy (pozdějšího SVU Mánes) spolu s Václavem Rabasem, Lvem Šimákem a Vlastimilem Radou. V roce 1943 uspořádal svou první a současně na dlouhou dobu poslední výstavu maleb, výrazně ovlivněných francouzským kubismem a expresionismem. Od tehdejších kritiků si za to získal nálepku autora entartete Kunst, „zvrhlého umění“. Odpor k fašismu v něm tehdy natrvalo zakořenil a pravděpodobně se stal i příčinou jeho pozdějšího názorového ztotožnění s komunismem.

V letech 1945–1960 přispíval svými kresbami do většiny poválečného tisku, včetně Rudého práva, Světa práce, Lidových novin nebo Listů Svazu protifašistických bojovníků. Nelze opomenout ani jeho bohatou ilustrátorskou práci pro dětskou literaturu. Úspěchy v tomto oboru mu přinesly i několik mezinárodních ocenění (Cena H. CH. Andersena, Evropská cena IBBY).

Zábranský je považován za tvůrce tzv. malířského plakátu, neboť velké kreslené plochy vyplňoval expresivně laděnými barvami s použitím specifických typů písma. Kombinací těchto prostředků dosáhl maximálního působení výtvarné plochy na diváka. Je nesporné, že se díky tomu zařadil mezi největší umělce poválečného českého realismu. Pravdivé zachycení skutečnosti se stalo jediným smyslem jeho tvorby. Schopnost zkratkovitého sdělení myšlenky, charakteristické pro karikaturu, dokázal geniálním způsobem přenést do plakátové tvorby. Expresivní zdůraznění podstaty uměleckého sdělení, barevná výrazovost a monumentalita, to vše činí jeho díla výjimečnými.

Uhel na papíře, 600 × 630 mm.

Kresba byla do sbírky Vojenského historického ústavu Praha získána formou nákupu v roce 2013.