Britský pěšák - kulometčík, 1916.

Velké vojenské operace zahrnující nasazení kombinovaných druhů vojska nebyly v průběhu První světové války pouze „výsadou“ západní či východní fronty. Důležité boje se odehrávaly také v koloniích či ve Středozemí, což ostatně nejlépe dokládá příběh tzv. bitvy o Gallipoli. Pod označení „bitva“ se však v tomto případě řadí série bojových operací, trvající od února 1915 do ledna 1916. Během nich se válečné námořnictvo a pozemní jednotky států Dohody – konkrétně Francie a Britského impéria – pokusily získat kontrolu nad strategickou úžinou Dardanely mezi Středozemním a Marmarským mořem. Získání kontroly nad touto oblastí mělo dále posloužit k přípravě možného útoku na Istanbul.

Operace, prováděná na počátku pouze válečným námořnictvem a posléze za pomoci vysazených pozemních sil Dohody, však skončila neúspěchem. Důvodem byla nejen skutečnost, že turecká armáda kladla houževnatý a důmyslný odpor na souši a s použitím námořních min i v průlivu, ale také fakt, že se spojenci dopustili série taktických chyb, měli mezery v logistice a společně s přípravou do značné míry podcenili i nepřítele.

Dvojice identických figurek znázorňuje britského pěšáka z období první světové války. Řadový pěšák, kolorovaný jako klasický britský tzv. „Tommy“, je oblečen do hnědozeleného battledressu tvořeného blůzou a kalhotami vzor 1902. Výstroj doplňují ovinky a typická britská přilba MK I v téže barvě. Vybavení vojáka tvoří popruhová výstroj vzor 1908, brašna, pochva s bajonetem a hrudní brašna na plynovou masku. To vše je spolu s botami vyvedeno v tmavě hnědé barvě. Pěšák je vyzbrojen lehkým kulometem Lewis, jehož charakteristický vzhled byl dán zejména kulatým zásobníkem a válcovitým chlazením hlavně. Ačkoliv se tato zbraň vyskytovala již od počátku války na západní frontě, kde ji používala belgická armáda, do samotných bojů o Gallipoli nemohla zasahovat hned od počátku, neboť britská armáda ji zařadila do výzbroje až koncem roku 1915 a standardně jím byly britské pěší jednotky vybavovány až v roce 1916. Maskovací nátěr na zbraních byl – tak jak je aplikován zde – již v průběhu první světové války možný, nejednalo se však o standardní úpravu.

Soubor figurek byl do sbírky Vojenského historického ústavu získáván průběžnými nákupy v období 60. let minulého století.