Pěší sudličník, první polovina 15. století.

Pěší sudličník, první polovina 15. století.

Poslední dubnová dekáda roku 1423 se stala svědkem jednoho z řady vítězství Jana Žižky z Trocnova v bitvě u Hořic. Přesné určení data není zcela jasné, na základě zpráv pramenů došlo k boji buď 20. nebo 23. či 27. dubna. Bitvě předcházelo tažení Jana Žižky s Divišem Bořkem z Miletínka směrem na území Čeňka z Vartemberka, neboť Čeněk se ukázal jako velmi nespolehlivý spojenec husitů a inicioval útoky proti východočeským orebitům. Fragmentální stav pramenných zpráv nedovoluje jednoznačně určit přesnou trasu postupu husitského vojska ani shromaždiště Čeňkových sil. Jisté je pouze to, že se Žižkovo vojsko na Jičínsku patrně na základě přímých zpráv o postupu protivníka přesunulo na vrch Gothard u Hořic a zaujalo postavení ve vozové hradbě. Po příchodu Čeňkova vojska se rozpoutal boj takřka podle „klasického“ scénáře husitské taktiky vozové hradby. Vartemberkovy oddíly zaútočily na vozy, přičemž podle některých zpráv musely do vrchu útočit pěšmo, a okamžitě se staly terči palných a metacích zbraní husitů. Následoval boj přímo u vozů, posléze husité provedli protiútok s čerstvými zálohami a značně unavené protivníky obrátili na útěk.

Dvě figurky identického vzoru a kolorování znázorňují lehkého pěšího ozbrojence, sudličníka z období přibližně konce 14. až poloviny 15. století. Pěšák je oblečen do tmavě modré suknice, sahající nad kolena, a černých nohavic, pravděpodobně ještě v této době dělených a přivazovaných v pase ke spodkům. Vyzbrojen je mečem v úloze poboční zbraně, zatímco jeho hlavní výzbroj tvoří dřevcová zbraň zakončená jednoduchým listem s hrotem v ose ratiště. Tento typ bývá v literatuře mírně nejednotně označován buď jako raná halapartna či helebarda nebo jako sudlice. Jednoznačně rozlišitelnou součástí ochranné zbroje je železný klobouk. Vzhledem k částečnému poškození kolorování nelze bohužel přesně určit, zda měla mít figurka znázorněné plátové rukavice a kroužkovou kapuci, která se v Evropě první poloviny 15. století ještě příležitostně používala. Pochva meče byla, soudě dle zbytku barvy, černá. Na obarvení ratiště, opasku a bot posloužily odstíny tmavé a světlé hnědi, podstavec byl kolorován do tmavozelena.

Soubor figurek byl do sbírky Vojenského historického ústavu získáván průběžnými nákupy v období 60. let minulého století.

 

Aktuálně



Z restaurátorských dílen: Restaurování střelecké věže letounu Š-50

Z restaurátorských dílen: Restaurování střelecké věže letounu Š-50

21. 02. 2025
Přečtěte si, jak kolegové z Leteckého muzea Kbely pečlivě pracovali na restaurování…
Úskalí národnostních vztahů v meziválečném Československu. Kauza takzvaného Machníkova výnosu z roku 1936

Úskalí národnostních vztahů v meziválečném Československu. Kauza takzvaného Machníkova výnosu z roku 1936

17. 02. 2025
Snaha československé vlády o účinnou ochranu utajovaných skutečností se setkala s nežádoucím ohlasem…
Prohlédněte si práci našich restaurátorů. Rubrika Z restaurátorských dílen opět ožívá

Prohlédněte si práci našich restaurátorů. Rubrika Z restaurátorských dílen opět ožívá

14. 02. 2025
Posláním Vojenského historického ústavu Praha je soustavně a cílevědomě shromažďovat písemné a…
Nejtragičtější americký nálet na Prahu se uskutečnil před 80 lety - 14. února 1945

Nejtragičtější americký nálet na Prahu se uskutečnil před 80 lety - 14. února 1945

13. 02. 2025
Za 2. světové války se česká metropole stala terčem leteckého bombardování několikrát,…
Pořad ČT Fokus Václava Moravce se vysílal z Armádního muzea Žižkov, mluvilo se o válce i globální tísni

Pořad ČT Fokus Václava Moravce se vysílal z Armádního muzea Žižkov, mluvilo se o válce i globální tísni

12. 02. 2025
Prostorné atrium Armádního muzea Žižkov, jehož rekonstrukce získala hned několik významných architektonických…