Dokumentární film režiséra Pavla Háši z roku 1953 přibližoval historii a činnost pražského divadla, které se od sezóny 1951/52 jmenovalo „Armádní umělecké divadlo“. Personálně navazovalo na tradici avantgardního levicového divadla „D 34“ založeného v roce 1933 všestranně nadaným umělcem Emilem Františkem Burianem (1904–1959). V převedení divadla „D 51“ pod vojenskou správu spatřoval Burian východisko z finanční nouze, která divadlo po obnovení v roce 1945 sužovala, i možnost ochránit svou osobu před probíhajícími stranickými čistkami a politickými procesy.
Burianovi byla brzy propůjčena hodnost plukovníka, do repertoáru divadla byly zařazeny hry s vojenskou tématikou a v hledišti divadla se začali častěji objevovat diváci v uniformě. V roce 1954 potom proběhly okázalé oslavy 20. výročí založení divadla a 50. narozenin jeho zakladatele a „náčelníka“. S náznaky tání po Stalinově a Gottwaldově smrti se ovšem rychle přeorientoval i E. F. Burian a během sezóny 1954/55 začala jednání o převodu divadla z podřízenosti ministerstvu národní obrany pod pražskou městkou správu. Hášův film přinášel ukázky z několika představení Armádního uměleckého divadla (např. dobová budovatelská hra „Parta brusiče Karhana“ Vaška Káni nebo dramatizace historického románu Aloise Jiráska „Psohlavci“) a zasazoval jeho existenci do kontextu historického vývoje Burianova politicky angažovaného divadla.
Výrobce: Československý armádní film, 1953
Tvůrci: námět, scénář a režie Pavel Háša, kamera Jaroslav Kučera, hudba Jiří Pauer, namluvili Otakar Brousek a František Holar
Technické údaje k filmové kopii: 35 mm, černobílá, zvuková, 752 metrů (26 minut)
Kopie filmu byla do sbírek VHÚ získána v roce 2008 převodem z Agentury vojenských informací a služeb.