The War Correspondence of the Daily News: edited with notes and comments: forming a continous history of the war between Germany and France 1870-1871

Válka mezi Francií a Pruskem s jeho spojenci, která proběhla v letech 1870-1871, patří k těm konfliktům, které můžeme zařadit mezi „první moderní války“. Ať už díky masivnímu nasazení železniční dopravy pro přesun vojáků a materiálu, použití zezadu nabíjených pušek oběma hlavními stranami konfliktu, či jak už v té době bylo zvykem – obrovskému zájmu ze strany tisku.

Avšak ještě důležitější než technická stránka války byly její mezinárodněpolitické důsledky. Zaniklo druhé osmnáct let existující francouzské císařství a bylo nahrazeno republikánským státním zřízením. V zrcadlovém sále ve Versailles bylo vyhlášeno německé císařství, v jehož čele stanul rod Hohenzollernů. Francie díky prohrané válce přišla o Alsasko a o Lotrinsko. Obě posledně jmenované události dlouhodobě poznamenaly mezinárodní vztahy.

Existence sjednoceného Německa vychýlila jazýček na vahách mezinárodní politiky a německá anexe Alsaska a Lotrinska, která mimo jiné proběhla navzdory Bismarckovi, vykopala nepřekonatelný příkop mezi Francií a Německem. Francie se po pádu císařství už jako republika nechtěla smířit se ztrátou těchto území a během první světové války bylo jejich znovuzískání jedním z jejích cílů. Po skončení první světové války je také na poraženém Německu získala.

Francie, ač to byla ona, kdo po Bismarckem zosnovaném skandálu s tzv. emžskou depeší, vyhlásila 19. července 1870 válku, na ni nebyla připravena. Přesuny vojsk provázely neskutečné zmatky a reálně byla k dispozici zhruba polovina armády. Ta byla ještě navíc nasazena po celé délce „francouzsko-německé“ hranice.

Samo vyhlášení války bylo i zásadní diplomatickou chybou, protože napadením Pruska se aktivovala ta část ústavy Severoněmeckého spolku, která se týkala obrany, a Prusko bylo podpořeno členskými státy spolku. Zároveň tímto krokem byly naplněny podmínky spojeneckých smluv s Bavorskem, Bádenskem, Württemberskem a Hesensko-Darmstadtskem.

Francouzi vstoupili do války s nadšením. Německá armáda však již na počátku bojů rychle převzala iniciativu a v prvních střetech u Wissembourgu a u Spicherenu jednoznačně zvítězila. V bitvě u Gravelotte se sice maršálu Bazainovi podařilo dobýt taktické vítězství, ale poté se musel s armádou stáhnout do pevnosti Mety, kterou Němci následně oblehli. Maršál Mac-Mahon se společně s Napoleonem III. pokusil obklíčeného Bazeina vyprostit, byli však sami odříznuti a 1. září byla jejich armáda zničena v bitvě u Sedanu. Následující den, 2. září 1870, byl francouzský císař donucen podepsat kapitulaci.

V Paříži prohlásili Napoleona za sesazeného a moci se chopila nově zorganizovaná vláda nazvaná Výbor pro vládu a národní obranu. V čele vlády stanul generál Trochu. Krátce na to, 19. září, začalo obléhání Paříže. Francouzský ministr zahraničí Jules Favre mezitím předběžně jednal s kancléřem Bismarckem o příměří, avšak německé podmínky byly pro Francouze nepřijatelné, a ti se tedy rozhodli pokračovat v boji. Počátkem října se ministru vnitra Gambettovi podařilo z obleženého města uniknout v balónu a s vládní delegací začal v Tours organizovat novou armádu. Ta sice dosáhla jistých úspěchů, například se ji podařilo znovu obsadit Orléans, avšak posléze byla zastavena a nakonec zatlačena k Bordeaux. V lednu 1871 bylo vyhlášeno německé císařství, francouzská vláda, která mezitím čelila pokusům o převrat, podepsala 28. ledna příměří. Následovala další jednání a 10. května byla podepsána definitivní verze mírové smlouvy.

Válka mezi Pruskem, jeho spojenci a Francií samozřejmě stála na prvním místě zájmu novinářů. Většina velkých redakcí, výjimkou nebyly ani britské Daily News, tedy posílala své dopisovatele do všech možných tehdejších konfliktů. Prusko-francouzská válka však měla poněkud zvláštní postavení. Jednak šlo o střet dvou evropských velmocí a jednak se samozřejmě jednalo o téma, které noviny „prodává“. Redakce se předháněly, která přinese zprávy z bojiště co nejrychleji a nejpodrobněji, což někdy mohlo být i ke škodě (či prospěchu) válčících stran – v tomto smyslu je známá aféra londýnských Timesů během krymské války, kdy podrobné a aktuální informace byly využívány protistranou.

Námi představovaná dvousvazková publikace z produkce nakladatelství Macmillan and co. je souborem zpráv, jež do redakce Daily News zasílali zvláštní dopisovatelé. Vydaná korespondence pokrývá celou válku od důvodů jejího vzniku po ratifikaci mírové smlouvy francouzským parlamentem. Kromě samotného textu korespondence obsahuje i několik černobílých map bojišť. Nepochybně se jedná o poměrně důležitý pramen, a to hned z několika důvodů. Jednak jde o zprávy lidí, kteří „byli u toho“, zároveň publikace představuje dobrý přehled o informacích, které v tom daném okamžiku byly k dispozici, včetně různých rozhovorů s některými politiky či vojáky a konečně, i přes jistou snahu informovat nestraně se jedná o britský pohled na válku.

Je třeba také zdůraznit, že jednotlivé zprávy byly napsány velice čtivě a nepochybně potvrzují vysokou úroveň britské novinářské práce v druhé polovině 19. století.

Elektronickou podobu knihy si můžete objednat prostřednictvím služby EoD v Knihovně VHÚ.

Podmínky služby EoD naleznete zde.

Citace:

The War Correspondence of the Daily News 1870: edited with notes and comments: forming a continous history of the war between Germany and France. Second Edition. London: Macmillan and Co., 1871, 430 s., [4] mp.

The War Correspondence of the Daily News continued from the recapture of Orleans by the Germans to the peace: edited with notes and comments : forming a continous history of the war between Germany and France. Second Edition. London: Macmillan and Co., 1871, xiv, 444., [1] mp.