V 60. letech se začalo československé armádní filmové studio ve větší míře věnovat práci na populárně vědeckých filmech, které se nezabývaly jen čistě odbornými otázkami z oboru vojenství, ale udržovaly si obecnější rovinu výkladu. Jedním z nich byl také film „Geneze strachu“ z roku 1965, který se věnoval psychiatrické analýze vzniku, průvodních jevů a možných následků této emoce vyskytující se v životě každého jednotlivce. Strach je podle filmu přirozeným signálem, který má vyburcovat člověka ke zvýšenému úsilí o sebezáchovu v situacích, kdy je něčím ohrožován. Nejde jen o strach v nebezpečí, ale člověk se bojí i neúspěchu, samoty, nepochopení. Strach má svoje fyziologické projevy, které se tělo snaží uvést zpět do normálu.
Film ujišťuje, že strach je normálním jevem, ale pokud přetrvává a přerůstá v dlouhotrvající úzkost, mohou někteří lidé řešit tuto situaci útěkem do mysticismu, k alkoholu nebo drogám, případně agresivnímu chování a některé fobie mohou člověka dovést až k sebevraždě. Film „Geneze strachu“ nebyl vědecky suchopárný, ale naopak nápaditě kombinoval vhodné archivní záběry s nově inscenovanými pasážemi a reportážními vstupy. Zatímco odbornou úroveň filmu zajišťoval početný tým specializovaných lékařů, jeho audiovizuální působivost byla zásluhou tvůrčího štábu armádního filmu, zejména pak kameramana Jiřího Lebedy (*1937) a střihače Aloise Fišárka (*1943).
Výrobce: Studio ČAF, 1965
Tvůrci: kamera Jiří Lebeda, střih Alois Fišárek, komentář napsal MUDr. Jaroslav Vaněk, hudba Miloš Vacek, režie František Karásek
Technické údaje k filmové kopii: 35 mm, černobílá, zvuková, 480 metrů (16 min.)
Kopie filmu byla do sbírek VHÚ získána v roce 2008 převodem z Agentury vojenských informací a služeb.