Před čtyřiceti lety zemřel generál Neumann, účastník tří odbojů

Dne 16. července 1964 zemřel v londýnském exilu československý generál Bedřich Neumann, aktivní účastník prvního, druhého i třetího odboje. Za svobodu Československa bojoval za první světové války v Rusku, za druhé světové války ve Francii a Velké Británii a v době studené války opět ve Velké Británii.

Narodil se 3. dubna 1891 v Třebichovicích, okres Slaný. Po absolvování vyššího gymnázia s maturitou ve Slaném prodělal ve školním roce 1910/1911 abiturientský kurz při Československé obchodní akademii v Praze. V srpnu 1911 nastoupil jako úředník do Agrární banky v Praze, kde působil až do vypuknutí první světové války.

V rakousko-uherské armádě byl nasazen na východní frontě, kde byl v březnu 1915 zajat. V červenci 1916 vstoupil jako dobrovolník do československého vojska a prodělal boje v Rusku a na Sibiři. Do vlasti se vrátil v červenci 1920 v hodnosti majora, jako zástupce velitele 11. čs. střeleckého pluku „Františka Palackého“. V armádě zůstal jako důstojník z povolání.

V letech 1920 až 1922 absolvoval čs. válečnou školu v Praze a poté byl přidělen do mobilizační skupiny 1. oddělení Hlavního štábu. Stal se předsedou této skupiny, potom přednostou organizačního oddělená Hlavního štábu a poté, co v letech 1928/1929 velel pěšímu pluku 5 „TGM“, byl ustanoven druhým zástupcem náčelníka Hlavního štábu pro věci materiální. Od roku 1935 až do rozpuštění čs. branné moci po německé okupaci v roce 1939 velel 5. pěší divizi v Českých Budějovicích.

Od května 1939 začal spolupracovat s generálem Sergějem Ingrem na organizaci vojenského podzemního hnutí Obrana národa a po odchodu generála Ingra do zahraničí v červnu 1939 byl ustanoven jeho velitelem. V této funkci navázal spojení s civilní odbojovou organizací Politické ústředí, ve kterém působili Dr. Prokop Drtina, profesor Klecanda, Dr. Rašín, Dr. Krajina a další. V srpnu 1939 byl oficiálně ustanoven náměstkem předsedy Nejvyššího úřadu cenového Ing. Jaromíra Nečase, též člena ilegálního Politického ústředí. Dne 14. prosince 1939 unikl zatčení gestapem a 16. ledna 1940 odejel přes Jugoslávii do Paříže.

V exilu používal krycí jméno generál Bohuš Miroslav. V Paříži byl ustanoven náčelníkem štábu Československé vojenské správy. Po onemocnělém generálu Viestovi převzal 14. června 1940 velení 1. československé divize ve Francii, v nejtěžším období její existence. Po porážce Francie připlul 13. července 1940 s evakuovanou divizí do Velké Británie. Poté byla 1. čs. divize reorganizována nejprve na 1. čs. smíšenou brigádu a záhy nato na Čs. samostatnou brigádu, kterým stále velel generál Neumann. Dne 1. ledna 1943 jej prezident republiky ustanovil náčelníkem Štábu pro vybudování branné moci po návratu do ČSR. Tuto funkci zastával do září 1944, kdy byl po zřízení Hlavního velitelství ustanoven náčelníkem jeho štábu.

Rozhodnutím komunisty ovládané košické vlády byl dne v dubnu 1944 zbaven své funkce a nahrazen generálem Bočkem. Do osvobozené vlasti se mohl vrátit až 5. června 1945, a do srpna téhož roku byl dán na dovolenou bez funkce. Poté byl ustanoven zástupcem velitele Oblasti 1 v Praze. V březnu 1946 byl ustanoven přednostou úřadu „Kontrolního a úsporného komisaře vojenské správy“ a tuto funkci zastával do 2. března 1948, kdy byl zbaven funkce, propuštěn z činné služby, dán na dovolenou do konce května a pak do výslužby.

Dne 28. července 1948 přešel se ženou hranice vlasti do amerického pásma v Německu a dne 12. října 1948 připlul do Velké Británie. V nepřítomnosti byl v roce 1950 degradován a zbaven všech vyznamenání. Ve Velké Británii spolupracoval s čs. exilovou zpravodajskou odbojovou organizací CIO (Czechoslovak Intelligence Organisation). V civilním životě vedl penzión v Brunswick Gardens v Londýně. Od roku 1952 byl též členem Rady svobodného Československa. Po roce 1989 byl rehabilitován a byla mu navrácena hodnost divizního generála.

 Tomáš Jakl