Březen roku 1431 se v německém Norimberku nesl v duchu plánování nové, v pořadí již čtvrté křížové výpravy proti husitům. Reálné shromažďování katolických sil probíhalo v červnu a červenci. Protože jeho průběh nebyl plynulý a shromážděných sil se sešlo oproti očekávání méně, byl opuštěn původní plán útoku na Čechy z několika směrů najednou. Vojsko, v jehož čele stál kardinál Julian Cesarini a markrabě Friedrich Braniborský, zastupující císaře Zikmunda, se 1. srpna pohnulo do Čech. Po krátkém a nedovršeném obléhání Tachova se křižáci přesunuli ke Kladrubům a zpraveni o formování husitského vojska zamířili k Domažlicím, které rovněž začali obléhat. Husitské vojsko pod vedením Prokopa Holého přitáhlo k Domažlicím během dopoledne 14. srpna 1431.
Přesný průběh následujících událostí není zcela jasný. Křižáky v každém případě zachvátila panika, přisuzovaná tradičně strachu vyvolanému husitským chorálem „Ktož sú boží bojovníci“, pravděpodobněji však způsobená špatnou koordinací a komunikací katolických jednotek či nepochopení některých taktických manévrů. Většina křižáků začala prchat směrem k hranicím, část se snad pokusila klást odpor v improvizované vozové hradbě. Útočící husité tento odpor brzy zlomili a ještě dlouho po boji naháněli a zajímali po lesích křižáky. Českému vojsku padlo do rukou několik tisíc vozů i s nákladem, několik set děl a další válečný materiál. Neúspěch kruciáty vedl v Říši ke změně přístupu vůči husitům a vyústil v přizvání české delegace na koncil do Basileje, kde byla formována idea kompromisu mezi katolíky a utrakvisty v podobě tzv. basilejských kompaktát.
Figurky znázorňují těžkooděné jezdce z první poloviny 15. století. Pravý jezdec bez štítu, ozbrojený pouze jednoručním mečem, je oděn do kompletní plátové zbroje se zastarávající přilbou s pohyblivým hledím zvanou „psí nos“. Přes zbroj má oblečen rozepnutý krátký rudý textilní kabátec, lemovaný černou kožešinou. Jeho kůň s modrobíle kolorovaným postrojem a světle hnědými oblouky sedla je vyveden v šedé barvě, přecházející na hřívě a ohonu do tmavšího odstínu. Levý jezdec nese o něco lehčí zbroj, neboť plátová ochrana paží, krku, zad a zadních stran nohou je nahrazena kroužkovou brní a hlavu jezdce chrání místo uzavřené přilby železný klobouk. Jasně patrné jsou cípy (pachy) připnutých rukávů či snad cípy bílého bohatě vykrajovaného pláštíku, mající čistě ozdobnou funkci.
Těžkooděnec je zpodobněn v pozici při útoku se skloněným kopím podél štítu, dále výzbroj doplňuje dýka a jednoruční meč. Jeho kůň je kolorován jako hnědák, vybavený pro ochranu plátovou čelní maskou, tzv. šafronem. Plece a zadní část koně kryjí světle hnědé, bíle lemované prvky, u nichž není jasné, zda je autor figurky zamýšlel jako variantu ozdobné čabraky nebo jako koňskou zbroj. Podobně je kolorováno i sedlo. U obou jezdců dominuje především stříbrošedá metalická barva kovových plátů a zbraní, doplněná místy o hnědé odstíny kožených prvků výstroje a násady kopí. Ke znázornění kroužkové brně byl použit odstín modrošedé barvy. Celek uzavírá černá barva kopyt. Jeden z podstavců je vybarven šedě, druhý zůstal nekolorován.
Soubor figurek byl do sbírky Vojenského historického ústavu získáván průběžnými nákupy v období 60. let minulého století.