Nečekaný příchod sovětských vojsk v srpnu 1968 a jejich následné kasernovaní si vyžádaly urychlené vyklizení některých vojenských objektů v okolí Prahy a několikasetkilometrový přesun československých útvarů na východ země. Rodiny důstojníků z povolání je měly následovat později. Kamera sleduje cestu 34 žen dne 15. listopadu 1968 lůžkovým vlakem do jednoho z nejvýchodnějších československých měst – Humenného. Tam jsou přijaty představiteli místního národního výboru, je pro ně připravena prohlídka jejich budoucího pracoviště, závodu Chemlon, a taneční zábava v hotelu Karpatia.
Absurdnost situace, kdy lidské životy byly okupací převráceny naruby, vystihuje cit kameramana Karla Hložka a režiséra Vladimíra Drhy (*1944) pro detaily a pro jejich vzájemné propojení střihovou skladbou. Pohotová improvizace v místě natáčení dala vzniknout lehce experimentálnímu filmu se silným politickým podtextem.
Snímek „34 ženy“ byl natočen jako jeden z širšího cyklu volně navazujících krátkých dokumentárních filmů, jejichž společným mottem byla dislokace jednotek z oblasti, kde měly být „dočasně“ ubytovány sovětské jednotky jako střední skupina sovětských vojsk (Milovice a okolí). Ostrý ironický břit filmu nadzdvihl ze židle cenzurní komisi prověřující na začátku normalizace archivní fondy Československého armádního filmu. S nálepkou „politicky zcela neúnosného“ díla, které „postrádá jakoukoliv etiku“ a „vyznívá pesimisticky“, skončily „34 ženy“ v roce 1970 v trezoru a na kádrovém profilu tehdy mladého režiséra Vladimíra Drhy přistála kaňka.
Výrobce: Studio ČAF, 1969
Tvůrci: dramaturgie Bohuslav Blažek, kamera Karel Hložek, scénář a režie Vladimír Drha
Technické údaje k filmové kopii: 35 mm, černobílá, zvuková, 330 metrů (12 minut)
Kopie filmu byla do sbírek VHÚ získána v roce 2008 převodem z Agentury vojenských informací a služeb.