Berlínská zbrojnice je nejstarší dochovanou stavbou na známém berlínském bulváru Unter den Linden. Myšlenku na její vybudování vyslovil již roku 1667 „Velký kurfiřt“ Fridrich Vilém I. Braniborský, stavba byla ovšem realizována až mezi roky 1695 a 1730. Zakladatelem zbrojnice byl braniborský kurfiřt Fridrich III., který se roku 1701 stal prvním pruským králem – Fridrichem I., na něhož po jeho smrti navázal jeho syn Fridrich Vilém I. V průběhu pětatřiceti let výstavby zbrojnice se mezi architekty vystřídali Johann Arnold Nering, Martin Grünberg, Andreas Schlüter a také Jean de Bodt, budoucí pruský a saský generál, který se stal vrchním stavitelem zbrojnice roku 1699 již ve svých devětadvaceti letech. Právě Jean de Bodt obohatil původní barokní plány o řadu moderních klasicistních prvků, které jsou pro tuto stavbu tak typické.
Ze zbrojnice se později stalo vojenské muzeum. K zajímavým aspektům její moderní historie patří fakt, že se v ní v březnu roku 1943 pokusil německý důstojník Rudolf Christoph Freiherr von Gersdorff o sebevražedný atentát na Adolfa Hitlera. V důsledku časové tísně a příliš dlouhého načasování výbušnin ale jeho pokus neskončil úspěšně a Gersdorff nálože deaktivoval. Díky tomu také nebyl odhalen. Od roku 1987 se v budově nachází Německé historické muzeum (Deutsches Historisches Museum).
Průvodce po sbírkách pruské královské zbrojnice, kterého zde představujeme, pochází z roku 1885. Svazek obsahuje kromě převažující textové složky několik rytých ilustrací budovy a také plánů jejího půdorysu v obou patrech, které jsou doplněny poznámkami o soudobém umístění instalací jednotlivých částí sbírek. Jeho úvodní kapitola se zabývá stručnou historií muzea, zbytek knihy popisuje konkrétní muzejní sbírky. Jednotlivé kapitoly charakterizují obecnou povahu příslušných sbírek a popisují konkrétní vystavované exempláře tak, že ke každému z uvedených podávají základní popis společně s chronologickým zařazením předmětu.
Do pravé části přízemí budovy byla umístěna sbírka palných (převážně dělostřeleckých) zbraní, mezi nimiž byla nejstarším exemplářem píšťala z konce 14. století. Následující dvě století byla zastoupena obě pouze 20 vystavovanými předměty, ovšem z mladších období bylo možné ve fondu nalézt již 100 exemplářů ze 17. století, 180 z 18. a dokonce 800 z 19. století.
V levé části přízemí se nacházela expozice pevnostního stavitelství, která obsahovala stavební náčiní, klíče od pevností a kromě dalších drobnějších exponátů také modely významných evropských pevností. Do atria budovy byla umístěna rovněž sbírka praporů a děla z doby prusko-francouzské války 1870–1871.
Do velké části horního patra budovy byla umístěna sbírka chladných a palných zbraní, která byla rozdělena na exponáty „východní“ pocházející z oblastí od Turecka po Japonsko a početnější zbraně „západní“, které pocházely z Evropy. Třetím oddílem byla ukázka chronologického vývoje evropských palných a pobočných zbraní na exemplářích z let 1250–1740 a podobně také některých zbraní asijských.
Představovaný průvodce je zajímavým dokladem stavu sbírek berlínské královské zbrojnice v roce 1855.
Elektronickou podobu knihy si můžete objednat prostřednictvím služby EoD v Knihovně VHÚ.
Podmínky služby EoD naleznete zde.
Citace:
Wegweiser durch die Sammlungen des Königlichen Zeughauses in Berlin. Berlin: W. Moeser Hofbuchdruckerei, 1885. 171 s., [5] l. příl.