V průběhu 2. světové války se začaly proti obrněným cílům prosazovat zejména reaktivní protitankové zbraně (např. americká bazooka nebo německý panzerfaust). Z důvodu malého účinného dostřelu těchto konstrukčně jednoduchých zbraní byl ve druhé polovině 40. let v celé řadě armád zahájen vývoj a výroba těžších bezzákluzových kanónů. Vývoj československého bezzákluzového kanónu probíhal v 50. letech 20. století. Do výzbroje byla nakonec zavedena verze 82mm BzK vz. 59. Československé veřejnosti se kanón poprvé představil na tradiční vojenské přehlídce na pražské Letné v květnu 1960. Dlouhá léta byl ve výzbroji ČSLA zařazen u protitankových jednotek na stupni motostřelecký prapor. Značný počet těchto kanónů v tažené verzi používaly také výsadkové jednotky a bývalá ozbrojená složka KSČ – Lidové milice. Jako tahač se používal lehký velitelský automobil sovětské výroby GAZ-69. Kromě klasické tažené verze se kanóny lafetovaly na obrněné transportéry OT-810 a OT-62 a plnily úkoly „stíhačů tanků“.
82 mm bezzákluzový kanon byl určen k ničení palebných prostředků protivníka, pro boj s tanky a obrněnými vozidly, případně k boření lehkých staveb a pozorovatelen. Protože nevýhodou bezzákluzových kanónů bylo, že při výstřelu zvířily ve svém okolí prach a všechny nečistoty, což prozrazovalo jejich polohu, byly kanóny vybaveny 12,7 mm zástřelnou zbraní ZH 59, která umožňovala zaměřit cílový objekt bez prozrazení palebného stanoviště.
Ve sbírce VHÚ Praha se nachází několik bezzákluzových kanónů vzor 59, vzor 59A, školní řez a dokonce i na OT-810.
Takticko-technická data:
Hmotnost: 325 kg
Úsťová rychlost střely: 565 m/s
Maximální dostřel: 7560 m
Průraznost pancíře: -při sklonu 0° 250 mm
- při sklonu 30° 220 mm