Létání vlastní silou je odvěký sen lidstva a mnozí se jej v historii letectví snažili naplnit. Jedním z nich byl i zaječický rodák Josef Kábele. Tento nadaný strojní zámečník a automechanik se počátkem třicátých let minulého století začal zabývat stavbou lehkého letounku, jehož základ tvořil byciklistický rám, ovšem patřičně upravený. Byl zesílený ocelovými pásky a profily a nesl nejen pilota, ale i vzpěrová křídla a jednoduchý trupový nosník, na který byly upevněny ocasní plochy.
Pohonným ústrojím měl být sám strojník, který přes poměrně složité převody roztáčel dřevěnou dvoulistou vrtuli o průměru 1,4 m. Rám měl pouze zadní kolo, poháněné podružným převodem. Řídítka sloužila k ovládání směrového a výškového kormidla, křidélka stroj neměl. Vlastní křídlo o rozpětí asi 10 m mělo zajímavou konstrukci. Dva maximálně odlehčené dřevěné nosníky byly spojeny diagonálami a na tento rám byla navlečena žebra, některá překližková a další z loupaných vrbových prutů. Celek byl potažen plátnem a dýhou a údajně zbarven bledě zeleně a červeně.
U obce Řestoky na svažité louce zřídil Josef Kábele jednoduchou startovací rampu z prken o délce asi 80 m. Stabilitu letadla při pokusu o vzlet zajišťovaly jednak boční lyže a jednak dva učni, kteří svému mistrovi pomáhali. K prvnímu a poslednímu vzletu došlo někdy v roce 1936, kdy pilot nabral na rozjezdové dráze rychlost a po mírném vznesení do vzduchu následoval prudký náraz do země s poškozením aparátu. Poté již údajně pokusy neopakoval. Za německé okupace, kdy za stavbu letadla hrozil trest smrti, pan Kábele stroj rozebral a dřevěné části zničil. Zůstalo pouze ocelové torzo rámu o rozměrech 1 200x1 000x450 mm a hmotnosti asi 15 kg, které autor v roce 1973 věnoval do sbírek VHÚ.