WALLHAUSEN, Johann Jacobi von. Künstliche Picquen-Handlung.

Roku 1617 vydal vojenský teoretik Johann Jacobi von Wallhausen (cca 1580–1627) vlastním nákladem útlý spisek Künstliche Picquen-Handlung, jehož název lze přeložit jako Umné zacházení s píkou. Publikace nepatří mezi autorovy známé vojensko-teoretické příručky, ale je prezentací cvičení s dlouhou dřevcovou zbraní – píkou – určeného pro přehlídky před diváky. V době vydání titulu byl Wallhausen ředitelem vojenské akademie v německém městě Siegen a již na titulním listě publikace poznamenal, že spis je určen „všem milovníkům [vojenského umění], především ale těm, kteří jsou studenty vojenského umění ve válečné a jezdecké škole v městě Siegen v hrabství nasavském“.

Wallhausen dílo dedikoval rytíři Johannu Speygmanovi von Speye, který byl purkmistrem města Gdaňsku, ve kterém Wallhausen působil předtím, než se stal ředitelem siegenské školy, a krátce ještě i poté, co školu opustil. V dedikaci se autor odkazuje k římskému vojenství a v rámci něho především k vojenským spisům Publia Flavia Vegetia Renata. Uvádí, že dle Vegetia mladí vojáci prováděli cvičení se zbraněmi po celý den – a to proto, aby se stali rychlejšími, aby zvládli při setkání s nepřítelem boj muže proti muži, pro příjemný pocit z pohybu i proto, aby tělo nezesláblo.

Podobně jako Vegetius zařadil i Wallhausen cvičení s píkou do výuky na své škole. Jako hlavní důvody pro vznik představovaného učebního spisu uvádí (ve shodě s Vegetiovými argumenty) zvýšení rychlosti žáků, schopnost boje muže proti muži, příjemný pocit z pohybu, dobré zdraví a rovné držení těla, zábavu, kterou toto cvičení prý přináší, a na závěr možné použití nacvičených pohybů v bitvě.

Vlastní text je rozdělen na třicet osm lekcí, z nichž by každá měla být vyučována hodinu. Publikace je doplněna rozsáhlou obrazovou přílohou, která zobrazuje takřka všechny zmiňované pozice a pohyby.

Při studiu svazku se nabízí otázka, jak dlouhá byla píka, se kterou se mohly trénovat uváděné lekce, které obsahují četné vyhazování píky a její otáčení. Wallhausen se nikde v tisku o délce zbraně nezmiňuje; je ovšem pravděpodobné, že píka v tomto případě neměla standardních čtyři až šest metrů jako u soudobých bitevních zbraní, ale byla kratší, aby s ní bylo možné požadované pohyby provádět. Porovnáme-li poměr velikosti postav a pík v ilustracích, lze odvodit, že píky z těchto obrázků by měly délku asi tři až čtyři metry.

Z badatelského hlediska dílo zaujme nejen textem ale i ilustracemi, na kterých lze studovat kromě popisovaných cvičení i oděv aktérů. Jednotlivé postavy na rytinách jsou totiž oblečeny do plejády různých variant soudobého módního oděvu.

Spisek Künstliche Picquen-Handlung je zajímavou prezentací výcviku na německé vojenské škole druhého desetiletí 17. století – výcviku, který byl určen v první řadě ke zvýšení obratnosti, k zábavě a pro ukázky na vojenských přehlídkách.

Knihu si můžete přečíst online zde.

Citace:

WALLHAUSEN, Johann Jacobi von. Künstliche Picquen-Handlung. Hanaw: vl. n., 1617. [5], 15 s. ; 20 čb. obr.