VHÚ získal pozůstalost po brigádním generálovi in memoriam Josefu Ptákovi

Na jaře letošního roku byla do VHÚ předána pozůstalost po hrdinovi 2. odboje plk. Václavu Kropáčkovi. Při pátrání po životních osudech V. Kropáčka byly objeveny i materiály k jeho kolegovi z odboje plk. Josefu Ptákovi. Rodina J. Ptáka, žijící v Lubech u Klatov, se rozhodla malou rodinnou pozůstalost taktéž věnovat do sbírek VHÚ. K předání došlo ve středu 17. září.

+3

Josef Pták se narodil před 120 lety, 7. srpna 1894 v Lubech u Klatov v rodině rolníka. Vystudoval klatovské reálné gymnázium, a zatímco jeho bratr Alois pomalu přebíral rodinné hospodářství, Josef začal studovat učitelské obory přírodopisu a chemie na filozofické fakultě pražské univerzity. Po dvou letech však byl 19. června 1915 odveden a prezentován jako jednoroční dobrovolník u c. k. pěšího pluku 11 v Gyule.

Na počátku roku 1916 odešel s 18. pochodovým praporem na italskou frontu, kde padl 21. srpna 1917 v hodnosti poručíka pěchoty do zajetí. 28. 11. 1917 se přihlásil do československých legií v Itálii a v dubnu 1918 nastoupil službu jako velitel kulometné čety u 31. československého střeleckého pluku.

V prosinci 1918 se v hodnosti nadporučíka vrátil do vlasti a ihned se zapojil do upevňování hranic jižního Slovenska. Od druhé poloviny roku 1920 působil jako přidělený důstojník 2. oddělení ve štábu 5. divize v Českých Budějovicích. Následovala nejrůznější další působiště po celém Československu.

Věnoval se také pedagogické činnosti, mezi 31. 8. a 29. 9. 1932 byl profesorem všeobecné taktiky na pražské Válečné škole. 15. října 1935 se stal přednostou 3. oddělení (operačního) hlavního štábu československé armády v Praze. Za branné pohotovosti na podzim 1938 tu samou funkci vykonával na hlavní velitelství ve Vyškově.

Po rozpuštění československé armády byl dne 21. srpna 1939 převeden jako vrchní rada na ministerstvo školství a národní osvěty. Vrchní velitel Obrany národa (ON) armádní generál Josef Bílý jej posléze vyslal jako pozorovatele ON do Národního souručenství, kde se stal členem výboru. Krom toho v ON působil jako přednosta organizačního oddělení a vypracoval mobilizační plán a všeobecný operační rozkaz ON.

Nicméně již 14. prosince 1939 byl zatčen gestapem přímo na plenární schůzi Národního souručenství v Rudolfinu. Ve stejný den byli zajištěni i další dva muži, jejichž životní osudy se následně protnuly. Více než dva roky strávil v pankrácké věznici, kde se stal chodbařem a podílel se na tajném spojení mezi vězněnými.

Vzhledem k tomu, že se vyšetřovatelům nedařilo proti němu opatřit důkazy, dostal se Josef Pták před soud až na podzim 1943, 27. října si před drážďanským Volksgerichtem vyslechl trest pěti let káznice a pět let ztráty čestných občanských práv. Ke stejnému trestu byl odsouzen plukovník Antonín Hron (před válkou mj. československý vojenský atašé v Berlíně), podplukovník Václav Kropáček dostal trest smrti.

Josef Pták si svůj trest odpykával v Ebrachu, kde pracoval na lesních pracích, v krejčovně

a v truhlárně. Následně byl převezen do trestního tábora Langenzen u Norimberka, který byl před postupem Spojenců 5. 4. 1945 vyklizen a Pták byl začleněn do buchenwaldského transportu, ve kterém prodělal pochod smrti do koncentračního tábora ve Flossenbürgu. Zde 12. dubna 1945 podle oficiální zprávy zemřel spolu s Antonínem Hronem na celkové vyčerpání. Prakticky ihned byla jejich těla zpopelněna v táborovém krematoriu. Často se také hovořilo o tom, že si na hrdinech odboje vybili svou zlost příslušníci SS a oba dva zastřelili.

Ještě v roce 1945 byl Josef Pták in memoriam vyznamenán Československým válečným křížem 1939 a o rok později posmrtně povýšen do hodnosti brigádního generála.

Mgr. Lukáš Kopecký, doktorand KHI FF UJEP