Kolorovaný grafický list zobrazuje bělohorskou legendu o karmelitánském mnichovi Dominikovi à Jesu Maria. Ten obdržel od římského papeže na počátku třicetileté války posvěcený meč, kterým měl chránit katolíky. S armádou Maxmiliána I. Bavorského se dostal roku 1620 do Čech. Legenda, propracovaná v období baroka, učinila z Dominika toho, kdo ovlivnil průběh bitvy ve prospěch Katolické ligy. V centrální části grafického listu je vyobrazen tento mnich, obklopen dvěma vojevůdci. V rukou drží svatý obraz představující Adoraci Krista. Právě k tomuto obrazu se Dominik modlil před bitvou na Bílé Hoře a tímto počinem dle legendy zajistil Maxmiliánovi vítězství nad stavovským vojskem.
Grafický list je zajímavý také svým zpracováním. Mědiryt byl nalepen na pevný podklad z překližky a domalován tak, aby působil na první pohled jako malba. Tento styl byl velmi oblíbený na konci 19. století.
Neblahý výsledek samotné bitvy byl především vyústěním komplikovaných několikaletých politických a vojenských sporů na území Českého království. Dodnes je diskutován a především nepochopen její průběh z hlediska podivné neaktivity stavovského vojska. Přispívá k tomu i fakt, že existují velmi chabé písemné podklady pro posouzení celé situace právě ze strany nekatolické. Ráno osudného dne se u vsi Ruzyně shromáždila mnohonárodní armáda Katolické ligy pod velením generála Buquoye proti vojsku českých stavů, jimž velel mladý a nezkušený Kristián z Anhaltu. Jak bitva dopadla, je notoricky známo. Daleko důležitější však byly její tragické následky pro českou nekatolickou šlechtu a inteligenci. Hromadná a nucená emigrace znamenala výrazné oslabení kulturního a společenského vývoje v českém království na další desítky let.
Papír, překližka, mědiryt, 66 x 48 cm.
Umělecké dílo je součástí původních sbírek Vojenského historického ústavu Praha.