V padesátých a šedesátých letech minulého století byl v našich aeroklubech velice populární dvousedadlový cvičný kluzák Zlín Z-130 (někdy označovaný LG-130) Kmotr, vyvíjený a vyráběný v Otrokovicích. Větroň se vyznačoval tím, že oba piloti seděli v prostorné kabině vedle sebe, a tak byla značně usnadněna jejich vzájemná komunikace. To plachtaři ocenili hlavně při výcviku žáků. Navíc měl velice příjemné letové vlastnosti a na svoji dobu i slušné výkony. Letci v kabině ovládali kromě kormidel ještě brzdicí klapky a vyvážení výškovky. Některé prvky řízení byly pro oba společné.
Také palubní deska byla jen jedna, umístěná uprostřed kabiny na gumových silentblocích. Její základna byla vyřezána z letecké překližky tloušťky 5 mm a měla tvar přibližně obdélníku o rozměrech 340x280 mm. Z obou stran byla nastříkána šedivou barvou. V sériovém provedení nesla palubní deska rychloměr, výškoměr, jemný a hrubý variometr. V ose letounu pak byl umístěn elektrický zatáčkoměr se sklonoměrem a kulový kompas s kurzovým kroužkem. Některé přístroje byly ještě trofejní německé, někdy s upravenými popisy ciferníku. Pod nimi byla umístěna schránka na 4,5 V plochou baterii, která napájela zatáčkoměr. Kromě přístrojů byly na desce připevněny ještě štítky, udávající informace o rozsahu rychlostí a hmotností kluzáku a identifikaci letadla. Dále na ní byla umístěna kompenzační tabulka kompasu. Celková hmotnost palubní desky byla 2,2 kg.
Do sbírek VHÚ se palubní deska dostala v roce 1969 převodem z Aeroklubu Raná spolu s kluzákem Kmotr imatrikulace OK-1268.