Carská armáda zavedla pod označením „russkaja 3-linějnaja vintovka obrazca 1891 goda“ 16. dubna 1891 do výzbroje pušku systému Mosin, jejíž nábojová schránka využívala prvky konstrukce belgického továrníka a konstruktéra Léona Naganta. Za využití patentu na nábojovou schránku dostal Léon Nagant od carské vlády na tehdejší poměry neuvěřitelných 200 000 rublů. Proto je také v literatuře puška někdy nazývána Mosin-Nagant. Konstrukce měla válcový odsuvný závěr se dvěma symetrickými uzamykacími ozuby, spojovací lištou držící sestavu závěru a matici úderníku, jež sloužila jako manuální pojistka. Nábojovou schránku, plněnou páskem s pěti náboji, uzavíralo odklopné dno.
Pušky kapitána S. I. Mosina začaly vyrábět tři státní zbrojovky: v Tule (od roku 1892), v Iževsku a v Sestrorecku (v roce 1893). Paralelně s přípravou výroby v tulské zbrojovce probíhala jednání s francouzskou zbrojovkou v Chatellerault, zakončená 19. prosince 1891 uzavřením smlouvy na dodání 503 750 pušek v průběhu let 1892–1894. Během prvního roku výroby dodala francouzská továrna do Ruska 20 000–22 000 kusů, v roce 1893 dosáhla produkce 128 000 zbraní a o rok později dokonce 330 000 pušek. Jejich výroba ale skončila až v roce 1895, kdy zbrojovka v Chatellerault vyrobila ještě 24 000 kusů.
Exemplář, vyrobený v roce 1893, získalo muzeum v roce 1947 v rámci administrativního převodu mezi subjekty Vojenského muzea.
Ráž: 7,62 mm Mosin
Celková délka: 1306 mm
Délka hlavně: 785 mm
Délka záměrné: 684 mm
Kapacita nábojové schránky: 5 nábojů
Hmotnost: 4320 g