Metodika zkoušení ochranných prostředků, například přileb, prošla poměrně zajímavým vývojem. Československá armáda používala ve třicátých letech 20. století pušku vz. 32, s níž zkoušela balistickou odolnost přílby vz. 32. Konstrukční provedení uvedené zbraně není známo, lze však předpokládat, že svým provedením odpovídala zbrani, jíž si MNO objednalo výnosem ze 7. prosince 1946. Tehdy získala Česká zbrojovka, n. p. Strakonice zakázku na výrobu tří pušek vz. 32 v celkové hodnotě 62 520 Kčs. Zbraň zkonstruoval František Myška (17. 9. 1899–22. 1. 1983) a podle přiděleného interního čísla výrobního objektu je zřejmé, že objednané provedení odpovídalo předválečnému vzoru.
Ke zkoušení přileb byly používány brokové náboje ráže 32 s jednotnou sférickou 12gramovou střelou o průměru 12,7 mm, vyrobenou z olova a 2,5 g antimonu. Výroba nábojů vz. 32 měla nepochybně maloobjemový charakter již vzhledem k namátkovému charakteru těchto zkoušek a proto jejich výrobce firma Sellier & Bellot využívala s výjimkou střely běžné komponenty z lovecké produkce brokových nábojů.
Samotná jednoranová zbraň s hladkým vývrtem má poměrně jednoduchou konstrukci s válcovým odsuvným závěrem, uzamykaným klikou do výřezu v pouzdře závěru. K zajištění úderníku v napnuté a vypuštěné poloze sloužila otočná pojistka podobné konstrukce, jakou známe z rakouských opakovaček Mannlicher M 95. Je zřejmé, že Česká zbrojovka nechala všechny tři vyrobené kusy ověřit Čs. státní zkušebnou na zkoušení zbraní a střeliva v Praze jako běžné civilní zbraně. Oba dochované exempláře nesou zkušební značky včetně pořadových čísel zkušebních protokolů.
Vyobrazený exemplář získal VHÚ Praha v roce 1981 převodem z VÚ 7299 v Babicích u Říčan.
Ráž: 32 x 65 mm
Celková délka: 1180 mm
Délka hlavně: 695 mm
Délka záměrné: 613 mm
Hmotnost: 3340 g