1918, první střetnutí československých vojáků s nepřátelskými obrněnými vozidly

V chaosu po porážce Ruska v první světové válce na přelomu let 1917 a 1918 došlo 25. února 1918 k prvnímu zaznamenanému střetnutí československých vojáků s nepřátelskými obrněnými vozidly v dějinách.

V roce 1917 se Rusko, vyčerpané válkou, začalo hroutit. Revoluce v březnu (podle tehdejšího, v Rusku používaného kalendáře v únoru) 1917 přinutila k abdikaci cara Mikuláše II. Nově vzniklá demokratická Ruská republika podlehla v listopadu (podle ruského kalendáře v říjnu) téhož roku převratu Leninovy frakce ruské sociálnědemokratické strany (jejíž členové si říkali bolševici, od 8. března 1918 též komunisté), financované německým císařem Vilémem II.

Bolševici, na oplátku za finanční pomoc od Německého císařství při své cestě k moci, okamžitě uzavřeli příměří s Ústřednímu mocnostmi. Ve svobodných volbách, konaných ještě v prosinci 1917, sice drtivě prohráli, ale výsledky voleb se už nehodlali řídit a začali systematicky likvidovat své politické protivníky. Země se propadla do občanské války. Finsko, Estonsko, Litva, Polsko, Ukrajina, Sibiř, Kavkaz a střední Asie se od ruského impéria odtrhly a vyhlásily samostatnost. Ruská armáda na frontě se dílem rozprchla, dílem byla rozpuštěna bolševiky. Aby si zajistila své vítězství, zahájila na počátku roku 1918 německá a rakousko-uherská vojska náhle postup na východ, kterému rozložená ruská armáda a nepočetné rudé gardy už nemohly účinně čelit. Ústřední mocnosti tak prakticky bez odporu obsadily Pobaltí, Bělorusko, Polsko a Ukrajinu.

Čtyřicetitisícový Československý sbor, jehož vojáci se nadále považovali za součást vojsk Dohody, musel Ukrajinu před německým postupem opustit. Zadní voj sboru, tvořený 1. a 4. plukem, odpochodoval 24. února 1918 ze Žitomiru ve směru na Kyjev. O den později, 25. února 1918, na žádost obyvatel města Korostyševa, za sebou Čechoslováci nevyhodili do povětří kamenný most přes údolí říčky Teterev. Toho využily dva německé obrněné automobily a mezi Korostyševem a Carevkou napadly československý zadní voj, tvořený rozvědkou praporčíka Musílka a 3. praporem 1. pluku.

Šlo patrně o vůbec první bojové střetnutí československých vojáků s obrněnou technikou nepřítele. Dva obrněnci neznámého typu, opatřené na věžích černými kříži, byly klamně označené ukrajinskými vlajkami, a proto se jim podařilo zezadu se přiblížit až do bezprostřední blízkosti pochodujících československých vojáků. Palbu zahájily teprve při předjíždění. Čechoslováci se ukryli do příkopů a do lesa, který po obou stranách lemoval silnici, a ručními granáty a střelbou z pušek průbojným střelivem zahnali oba obrněnce na útěk. Na silnici zůstali jen vyděšení koně, zapřažení v kulometných kárách. Tři legionáři padli a čtyři byli raněni. V obrněncích, podle zpráv průzkumu, padli tři Němci, z toho jeden štábní důstojník.

Z německé strany šlo buď o vozidla 1. kulometného oddílu obrněných automobilů nebo 2. kulometné čety obrněných automobilů. Obě tyto jednotky se 19. února 1918 železnicí přepravily do Kovelu. Odtud se po vlastní ose přesunuly do Lucku, kde byly podřízeny německé 2. jezdecké divizi. O den později, 20. února, opět po vlastní ose, vyrazily přes Rovno, Novogradvolyňsk a Žitomir na Kyjev, kterého dosáhly 5. března.

Ve stavu 1. kulometného oddílu obrněných automobilů (Panzerkraftwagen-MG-Abteilung 1) byl v únoru 1918 jeden průzkumný automobil Daimler Maschinengewehrwagen 1914 a čtyři obrněné automobily, každý jiného typu - Daimler vzor 1915, Ehrhardt E-V/4 vzor 1915, Ehrhardt E-V/4 vzor 1917 a Büssing A5P vzor 1915 (jako záložní). 2. kulometná četa obrněných automobilů (Panzerkraftwagen-MG-Zug 2) disponovala dvěma obrněnými automobily Ehrhardt E-V/4 vzor 1917.

V některých vzpomínkách legionářů je uvedeno, že německé stroje byly natřené bíle. Na fotografiích jsou Ehrhardty E-V/4 vzor 1917 těchto jednotek šedivé, s bílými, černě lemovanými čtverci na věžích, na kterých jsou černé kříže. Ehrhardt E-V/4 vzor 1917 z 2. kulometné čety na fotografii z Kyjeva měl navíc na motorovém krytu malou bílou, černě stínovanou dvojku a zepředu na bílém obdélníku černou poznávací značku DB 5681. Světlý, možná že opravdu celý bílý, bez označení, byl pouze jediný exemplář obrněného automobilu Ehrhardt E-V/4 vzor 1915 z 1. kulometného oddílu obrněných automobilů.

Dva ze tří padlých čs. legionářů byli pohřbeni v Carevce a jeden ve Stavišti. Byli to:

PETR František (o. č. 10510), střelec 5. roty 1. čs. střeleckého pluku. Narozen 5. 5. 1892 v Jevíčku, domovsky příslušný v Brně. V civilním životě klempíř. V čs. vojsku od 7. 7. 1916. Padl 25. 2. 1918 v boji s nepřátelským obrněným automobilem na silnici u Korostyševa. Pohřben je ve vsi Carevka.

ŠTEIGER Karel (o. č. 5861), střelec 3. roty 1. čs. střeleckého pluku. Narozen 11. 3. 1896, v Samotiškách, okres Olomouc, domovsky příslušný tamtéž. V civilním životě zedník. V čs. vojsku od 14. 10. 1916. Dne 25. 2. 1918 byl těžce raněn v boji s nepřátelským obrněným automobilem na cestě Žitomír-Kyjev u Korostyševa a během dne na následky zranění zemřel. Pohřben na hřbitově ve Stavišti

VALENTA Karel (o. č. 5114), desátník 1. roty 1. čs. střeleckého pluku. Narozen 29. 10. 1897 v Plavči u Znojma, domovsky příslušný tamtéž. V civilním životě klempíř. V čs. vojsku od 17. 4. 1917. Padl 25. 2. 1918 v boji u Korostyševa na žitomirské Žitomírsko - Kyjevské silnici. Pohřben je ve vsi Carevka, na Ukrajině.

Československý sbor poté přes Bachmač unikl na neokupované území Ruska a nastoupil svou anabázi do Vladivostoku.

Tomáš Jakl