Jiři Rajlich z Vojenského historického ústavu Praha společně s Davidem Majtenyim před časem zveřejnili v časopise Historie a vojenství obsáhlou studii Legenda o republikánském leteckém esu Janu Ferákovi, která uvádí na pravou míru mnohé skutečnosti. Autoři se na základě podrobného studia pramenů a svědectví rozhodli demaskovat dosti černobílou ferákovskou legendu a ukázat, jakým člověkem i vojákem Ferák byl a jak také bojoval.
Ohlas této studie přitom došel až do míst, která jsou pro Ferákův život klíčová, do Španělska. Zde o text obou autorů projevili zájem a jeho zkrácenou podobu uveřejnil respektovaný čtvrtletník Revista Española de Historia Militar. Studie vyšla v čísle 135, listopad-prosinec 2012. Text je doplněn četnými fotografiemi – ty byly uveřejněny i v českém vydání.
Rajlich s Majtenyim například uvádějí na pravou míru skutečnosti týkající se Ferákova odchodu z československé armády. Podle legendy opustil armádu na vlastní žádost, ve skutečnosti byl propuštěn, neboť mu byla prokázána několikanásobná krádež. Za zásadní lze považovat zjištění, že Ferák si kompletně vymyslel své úspěšné působení mezi říjnem a prosincem 1936 u stíhací složky Escadre Espaňa při obraně madridského nebe, a to včetně několika dosažených sestřelů. „Když tato jednotka bojovala u Madridu, tak se Ferák ještě nacházel v Československu,“ dokladují Rajlich s Majtenyim. „Policejní záznamy i vzpomínky těch, kteří s Ferákem z Československa odcestovali, jasně hovoří o tom, že do Španělska přijel až v prosinci 1936, kdy tato jednotka už neexistovala.
Ferák také nebyl třikrát sestřelen, jak uváděla legenda, ale pouze jednou - v květnu 1937, při bombardování ostrova Mallorca. Byl tehdy zajat a posléze tvrdil, že byl převezen do Berlína a Říma, kde byl podroben krutým výslechům na gestapu. „Je krajně nepravděpodobné, spíše vyloučené, že by byl v zajetí vyslýchán a mučen v Berlíně a Římě,“ píší autoři. „Ve skutečnosti po celou dobu svého zajetí zůstal vězněn na Mallorce, odkud pak byl předán k repatriaci v rámci výměny zajatců.“
Ačkoli měl po návratu opět létat jako síhač a opět sestřelovat další letadla, s největší mírou pravděpodobnosti se vrátil ke zbytkům své původní bombardovací jednotky, jíž byla svěřena pobřežní ochrana. A krátce na to se stal přepravním pilotem a pak instruktorem u malé jednotky.
„Všechna tato zjištění by Feráka neměla dehonestovat, ale spíše jen uvést ferákovskou legendu na rozumnější míru“, soudí Rajlich s Majtenyim. „Jan Ferák byl podle všeho romanticky založeným, neklidným a nešťastným mladým mužem, který jednou sešel z cesty a následkem toho se ocitl v soukolí doby, která ho dokonale semlela. Jako letec byl osobně nepochybně zručný, odvážný a statečný. Bojovat na zastaralých strojích proti sílící nepřátelské kvalitativní i kvantitativní převaze rozhodně nebyla práce pro zbabělce. Fakt, že značnou část svých „španělských“ zážitků si vymyslel či přibásnil, na tom nic nemění. Ostatně, v tomto ohledu by z republikánských pilotů rozhodně nebyl jediným…“
Ferák se vyčerpaný v březnu 1938 vrátil do vlasti, dokonce se vrátil jako dělník zpátky do továrny, kterou kdysi opustil. Zakotvil i v manželském přístavu. S manželkou také uprchl v dubnu 1939 přes Polsko do SSSR. Zde ho však čekala jen tvrdá, špatně placená práce v továrně a zoufalá snaha zajistit manželce a malé dcerce základní živobytí. Přihláška k čs. vojenské jednotce, která se v únoru 1942 začala formovat v Buzuluku, znamenala nejen vysvobození z ubíjející rutiny, ale i předstupeň k návratu do pilotní kabiny. V květnu 1942 však našel smrt při plavbě na křižníku Trinidad, kterým mířil do Velké Británie. Při útoku na konvoj QP 13 potopily loď německé letouny a Jan Ferák nebyl mezi těmi, kteří přežili.