Od druhé poloviny roku 1944 začaly ke stíhacím útvarům Luftwaffe přicházet letouny Messerschmitt Bf 109 verze K. Ty se od předešlých variant odlišovaly vyššími výkony, lepší výzbrojí a některými konstrukčními úpravami. Jednou z nich byly i převážně dřevěné ocasní plochy, které měly částečně kompenzovat katastrofální situaci Německa, pokud šlo o lehké kovy. Ve sbírkách VHÚ se nachází zajímavý, i když již značně poškozený celodřevěný stabilizátor této verze. Byl slepen Umacolem B z velice nekvalitní diagonálně kladené sedmivrstvé překližky, vyztužen hlavním a pomocným nosníkem s dvanácti žebry. Nesl minimální množství kování, vyrobeného z uhlíkové oceli a připevněného dutými nýty k dřevěným příložkám. Náběžná hrana byla zesílena tenkým plechem z hliníkové slitiny a potažená plátnem s portami. Původně stabilizátor nesl asi klasické zbarvení letadel Luftwaffe z tohoto období, tj. ze shora šedozelenou a ze spodu šedomodrou barvou. Poté byl celý přestříkán khaki. Je možné, že jednotící nátěr byl proveden až po válce, kdy se uvažovalo o využití tohoto dílu pro Avie S-199. Rozpětí stabilizátoru bylo 2 960 mm, hloubka 620 mm a max. tloušťka 95 mm. Hmotnost celé součásti, vyrobené zřejmě ve dřevozpracovatelské firmě, byla 18 kg.
Stabilizátor je součástí starého sbírkového fondu VHÚ Praha.