Na rozdíl od řady jiných států vsadila francouzská armáda na konstrukce kulometů se vzdušným chlazením, neboť vycházela z názoru, že při použití automatické zbraně během koloniálních kampaní představuje spotřeba vody při chlazení hlavně kulometu závažný problém. Firma Hotchkiss & Cie., vyrábějící od roku 1897 kulomety, byla soukromou společností a armáda požadovala zbraň, jejíž výrobu by mohl zajišťovat stát. Ve státním arzenále v Puteaux tak vznikl v roce 1903 kulomet stejného označení, jehož konstrukce závěrového mechanismu tvořila základ později zavedeného kulometu St. Etienne Mle. 1907.
Jelikož funkční princip původní zbraně vykazoval řadu nedostatků, přepracovali konstruktéři ve zbrojovce v St. Etienne v roce 1905 systém na odběr tlaku plynů z hlavně a pro účinnější ochlazovaní opatřili hlaveň bronzovým pláštěm. Přes četné problémy, zejména s vysokým zahříváním hlavně při střelbě, byl v prosinci 1907 kulomet zaveden do výzbroje francouzské armády pod označením St. Etienne Mle. 1907. V následujících letech byly zřejmě všechny vyrobené zbraně transformovány úpravou mířidel a regulátoru odběru plynů. Upravené zbraně pak dostaly nové označení Mle. 1907 T, kde doplňkové písmeno T znamenalo slovo Transformée (transformované).
Až do roku 1917 patřil kulomet Mle. 1907 mezi nejpoužívanější francouzské kulomety, ale jeho produkce postupně klesala ve prospěch zvýšení výroby kulometů Hotchkiss Mle. 1914, jež se ukázaly jako podstatně spolehlivější a odolnější v podmínkách zákopové války. V období od srpna 1914 do září roku 1918 vyrobila Manufacture d´Armes de Saint Etienne celkem 37 360 kusů Mle. 1907 T. Kromě mateřské firmy je v menším množství vyráběla zbrojovka Manufacture d´Armes de Chatellerault (M.A.C.), avšak zde byla v září 1917 ukončena. Celkově tak obě továrny dodaly armádě 45 000 kulometů.
Těžký, vzduchem chlazený kulomet, fungující na principu uzamčeného závěru s odběrem tlaku plynů na píst. Plynový regulátor umožňoval nastavení kadence v rozmezí od 350 do 800 ran za minutu, ale pro zajištění spolehlivé funkce neměla překročit hodnotu 650 ran. Při využití maximální rychlosti střelby docházelo již po 300 ranách k zádržkám a bylo nutné nechat hlaveň vychladnout. K zásobování sloužily ocelové nábojové rámečky s kapacitou 25 nábojů. K natahování závěru sloužila otočná páka, umístěná na levé straně pouzdra. Závěrový mechanismus měl velmi komplikovanou konstrukci s uzamčením, ovládaným pomocí ozubeného kola s hřebenovým převodem na nosiči závorníku. Složitý systém s velkým počtem součástí závěru snižoval funkční spolehlivost, zejména při znečištění. Bronzový plášť obepínající zadní polovinu hlavně měl zajišťovat chlazení při střelbě, ale ve skutečnosti spíše bránil odvodu tepla.
Exemplář vyrobený zbrojovkou Manufacture d´Armes de Chatellerault v roce 1917 získalo muzeum převodem v poválečném období.
Ráž: 8 mm Lebel M 1886 (8 x 50 R)
Celková délka: 1200 mm
Délka hlavně: 710 mm
Teoretická kadence: 350–800 ran/min.
Hmotnost zbraně bez podstavce: 24,7 kg
Hmotnost podstavce vz. 1915 (model Omnibus): 26,5 kg