Dokumentární film „Život po devadesáti minutách“ vznikl u příležitosti utkání Dukly Praha s Realem Madrid 2. prosinci 1964 v rámci Poháru mistrů evropských zemí (předchůdce současné Ligy mistrů). Přestože Dukla nakonec remizovala s Realem 2:2 a na základě výsledku předchozích utkání nepostoupila do dalšího kola, nacházela se v polovině 60. let v období své největší slávy. Vedle reportáže ze samotného zápasu tak zavdal příjezd španělského fotbalového mužstva příčinu k debatě o pojetí profesionalismu ve sportu. Zatímco ve frankistickém Španělsku byli fotbalisté dobře sociálně zajištěni i na období po skončení fotbalové kariéry, v socialistickém Československu byly vyhlídky i těch nejlepších fotbalistů méně růžové. Sport nebyl v socialistickém systému předmětem obchodu, fotbalisté nebyli dostatečně oceňováni podle výkonu a fenomén hvězd neměl svou oporu v jejich ceně na trhu.
Oslovení hráči se shodovali, že v Československu čistý profesionalismus neexistuje a že vedle sportu musejí mít ještě další zaměstnání, které jim zajišťuje stálý příjem, zatímco kdyby hráli v některém ze zahraničních klubů na Západě, byli by na tom lépe finančně oni i jejich mateřský klub, který by je prodal. „Život po devadesáti minutách“ tak byl jedním z typických kritických dokumentů 60. let, které nezpochybňovaly socialistický systém jako celek, ale upozorňovaly na existenci problémů a jejich řešení jinde ve světě.
Film uvádíme mezi exponáty dne jako vzpomínku na nedávno zesnulého fenomenálního fotbalistu, dlouholetého hráče Dukly Praha, držitele Zlatého míče pro nejlepšího fotbalistu Evropy za rok 1962, Josefa Masopusta (1931–2015).
Výrobce: Československý armádní film, 1965
Tvůrci: kamera Jiří Lebeda, námět, scénář a režie Jan Schmidt
Technické údaje k filmové kopii: 35 mm, černobílá, zvuková, 839 metrů (28 minut)
Kopie filmu byla do sbírek VHÚ získána v roce 2008 převodem z Agentury vojenských informací a služeb.