Kapesní bitevní loď Lützow

Snímek pořízený za druhé světové války zachycuje německou „kapesní bitevní loď“ Lützow, původně pojmenovanou Deutschland.

Versailleská smlouva zásadním způsobem omezila německé námořnictvo, do té doby druhé největší na světě. Smlouva Německu zapovídala stavět válečné lodě s výtlakem nad 10 000 tun. Když se tak německé námořnictvo ve dvacátých letech rozhodlo nahradit staré bitevní lodě novými plavidly, nemohlo postavit klasickou bitevní loď – bitevní lodě vítězných mocností mohly mít dle Washingtonské smlouvy z roku 1922 výtlak až 35 000 tun. Němcům se tak nabízely dvě možnosti: buď postavit pomalá, silná obrněná plavidla na ochranu pobřeží, anebo lodě podobající se spíše křižníkům. Německé námořnictvo zvolilo druhou možnost.

Nebylo jasné, jak by měl být tento typ plavidel označován. Nejednalo se o klasický těžký křižník, na to byly příliš silné a pomalé. Nejednalo se ani o klasickou bitevní loď nebo bitevní křižník – proti tomu svědčil příliš malý výtlak, příliš slabé pancéřování i výzbroj. Němci označovali tyto lodě jako Panzerschiffe, roku 1940 je překlasifikovali na těžké křižníky. V českém prostředí se však ujalo původně posměšné britské označení „kapesní bitevní loď.

Vzhledem k neutěšenému stavu Německa po prohrané válce byla stavba tří nových plavidel zahájena až koncem dvacátých let. Jako první byla zahájena právě stavba kapesní bitevní lodi Deutschland, a to 5. února 1929. Loď byla spuštěna na vodu 19. května 1931 a do služby vstoupila 1. dubna 1933. Výtlak lodi překročil „povolených“ 10 000 t a činil 10 600 tun. Celková délka lodi byla 186 m, šířka 21,6 m a ponor 7,25 m. Hlavní výzbroj představovalo 6 děl ráže 280 mm, umístěných po třech ve dvou dělových věžích, po jedné na přídi a na zádi. Sekundární výzbroj představovalo 8 děl ráže 150 mm a 8 torpédometů ráže 533 mm. Protiletadlovou ochranu zajišťovala vedle děl menší ráže původně 3 děla ráže 88 mm, záhy byl jejich počet zdvojnásoben a ještě později byla nahrazena děly ráže 105 mm. Loď nesla též vrhače hlubinných pum, a na palubě měla dvojici průzkumných letounů.

Pancéřování bylo silné až 80 mm na bocích a 45 mm na palubě, pancéř hlavních dělových věží dosahoval tloušťky 140 mm. Počet členů posádky se roku 1935 výrazně zvýšil, jednalo se o takřka 1100 mužů. Rychlost lodi byla 28 uzlů. S výjimkou několika japonských a britských bitevních křižníků tak kapesní bitevní loď mohla uniknout před jakýmkoli plavidlem, které by nedokázala potopit.

Celkem byly postaveny tři kapesní bitevní lodě, Deutschland, Admiral Scheer (do služby vstoupil roku 1934) a Admiral Graf Spee (1936). Deutschland se poprvé vyznamenala již při spuštění na vodu roku 1931 – uvolnila se dřív, než o ni mohl říšský prezident Paul von Hindenburg rozbít láhev šampaňského. „Věřím, že loďka je abstinent,“ okomentoval to Hindenburg. Za španělské občanské války patrolovaly německé kapesní bitevní lodě ve španělských vodách. 29. května 1937 byla v přístavu na Baleárách loď Deutschland zasažena republikánskými bombardéry, 31 námořníků bylo zabito a 74 zraněno. Sesterská loď Admiral Scheer v odvetu ostřelovala republikánský přístav Almeríi.

Na počátku druhé světové války se proslavila sesterská loď Admiral Graf Spee, jež narušovala spojeneckou plavbu v jižním Atlantiku a Indickém oceánu, ale 17. prosince 1939 byla po střetnutí s britskými křižníky potopena vlastní posádkou u uruguayského Montevidea.

Kapesní bitevní loď Deutschland plnila obdobný úkol v severním Atlantiku. Již 15. listopadu 1939 byla přejmenována na Lützow. Důvodů bylo vícero – snaha zabránit propagandistické blamáži v případě potopení, zmást protivníka, utajit prodej nedokončeného těžkého křižníku téhož jména do SSSR. Nové jméno lodi odkazovalo na pruského vojevůdce Ludwiga von Lützow, hrdinu osvobozeneckých bojů proti napoleonské Francii, který byl propagátorem německé národní jednoty a vytvořil v tomto duchu dobrovolnický sbor.

Lützow se podílel na invazi do Norska, při které byl poškozen. Operoval i v Severním ledovém oceánu a od roku 1943 na Baltu. Na konci války poskytoval palebnou podporu německým silám proti postupující Rudé armádě, byl poškozen britským letectvem, a 4. května 1945 jej potopila vlastní posádka nedaleko pomořanského Swinemünde - Svinoústí. Sesterská loď Admiral Scheer byla již 9. dubna 1945 potopena při britském náletu na Kiel.