Modernizační opatření v rezortu Ministerstva vnitra z let 1936‒1938

V těchto říjnových dnech se před sedmdesáti sedmi lety naplňovala další z porážek demokracií na evropské geopolitické scéně. Německá a italská totalita obdržela od britské a francouzské vlády písemně potvrzený souhlas s mocenskou přeměnou středoevropského prostoru podle představ říšského kancléře Hitlera. Veškeré náklady šly tehdy ovšem na účet Československé republiky.

ČSR se po odvratu západních spojenců již necítila být natolik odolná, aby mohla vzdorovat hrozící německé agresi pouze svými vojenskými prostředky. K obraně republiky stála připravena více než miliónová armáda, v bouřlivých poměrech druhé poloviny 30. let ovšem významně vzrůstala též role bezpečnostních složek, náležejících do rezortu Ministerstva vnitra. Výročí Mnichova je příležitostí vzpomenout též na to, že tehdejší obrana československé demokracie se zkvalitňovala i v tomto ohledu. Příslušníci četnictva a státní policie ostatně náleželi k prvním obětem krvavého zápasu o pohraničí.

Modernizační opatření státně-bezpečnostní povahy v uvedeném rezortu a v podřízených ozbrojených složkách vyvolala zvýšená míra ohrožení Československé republiky. Ta měla dvojí povahu, a to vnější, pocházející z území sousedních států, a vnitřní, související s radikalizací nestátotvorné části především německé menšiny. Modifikace, zaměřené proti těmto rizikům, se do velké míry překrývaly a v zásadě neměly zcela striktně vyhraněnou povahu buď na venek či vnitrostátně.

V rámci Ministerstva vnitra byl zřízen zvláštní takzvaný státně-bezpečnostní odbor, v němž se koncentrovala oddělení, specializovaná na sledování iredentismu v problémových menšinách, obranné zpravodajství a dohled nad tiskem. Vzhledem k rostoucím nárokům na bezpečnost došlo kolem poloviny 30. let k postátňování obecní policie. V souvislosti s tím se v pohraničí českých zemí, sousedícím s Německem, budovala od poloviny 30. let relativně hustá síť nových státních policejních úřadů, jež disponovaly několika odloučenými státními policejními expoziturami. Takto došlo k poměrně dobrému bezpečnostnímu a obranně-zpravodajskému pokrytí odlehlých pohraničních oblastí s masivní převahou obyvatelstva německé národnosti. Do roku 1938 vzniklo konkrétně 44 státních policejních úřadů a 33 státních policejních expozitur.

Modernizace se vztahovala především ovšem na četnictvo. Jeho původní početní stav, dokumentovaný údajem z července 1920, činil 10 770 mužů. Do dubna 1937 vzrostl pouze nemnoho na 13 748. To znamená, že za 17 let sbor obdržel pouze 2978 příslušníků nad původní stav. Údaj z roku 1937 nelze pokládat za úplný a definitivní, neboť do systemizovaného počtu 14 124 osob scházelo tehdy ještě 376 příslušníků četnictva.

Navyšování početního stavu četnictva souviselo primárně se zabezpečením pohraničního prostoru s těžištěm v českých zemích. V těchto periferních částech státního území se nacházelo 1079 tzv. pohraničních četnických stanic. Službu v nich konalo přibližně 4000 příslušníků četnictva. Pod dojmem celkově zhoršené situace čs. vláda rozhodla v letech 1934‒1935 navýšit jejich počty o 1478 mužů na celkových asi 5500 s přednostním určením pro službu v pohraničí. Stavy ovšem ani po těchto opatřeních dostačovaly. Z toho důvodu bylo rozhodnuto přijmout k četnictvu 2170 nových mužů s určením pro pohraniční četnické stanice.

Značné množství dosavadních i nově přijímaných příslušníků bylo v letech 1936‒1938 vedeno ve stavu Stráže obrany státu (SOS). Tato složka odčerpala mnoho personálu zmíněných pohraničních četnických stanic a dalších složek sboru, rozmístěných v exponovaných prostorech. K 24. září 1938 bylo v SOS zařazeno 4917 příslušníků četnictva.

V kritickém období září roku 1938 se kvůli napjaté situaci v pohraničí českých zemí využívala též metoda vnitřních teritoriálních přesunů. Takto bylo z obvodu Zemského četnického velitelství (ZČV) Chust odveleno do jižních Čech 255 četníků a dalších 370 tamtéž směřovalo z obvodu ZČV Bratislava.

Personální záležitosti provázela též četná nová opatření organizačního a materiálního charakteru. Vedle již zmíněných kroků v rámci státní policie vznikaly nové a progresivní složky četnictva. Důraz se kladl na schopnost rychlého zásahu. Za tím účelem vzniklo v letech 1933‒1938 třicet motorizovaných četnických pohotovostních oddílů (ČPO). Kromě speciálních vhodně upravených motorových vozidel disponovaly výzbrojí vojenského typu (lehké kulomety, ruční granáty). Personální výchozí základnu reprezentovalo na počátku výstavby ČPO v roce 1933 vyčleněných 430 příslušníků četnictva, původně určených pro pohraniční četnické stanice. K 1. září 1933 se však jejich určení změnilo vzhledem k budování ČPO. Tyto složky se posléze staly samostatnou dispoziční zálohou SOS.

Zcela nový prvek reprezentovaly tzv. Četnické letecké hlídky (ČLH), budované od 1. července 1935 a určené k ostraze čs. vzdušného prostoru. Do rozbití Česko-Slovenska vzniklo 15 ČLH, rozmístěných na téměř celém území tehdejší republiky.

Kromě vyjmenovaných hlavních modernizačních kroků šlo o celou další řadu drobnějších a nemálo podstatných zlepšení. Rozvoj automobilové dopravy vedl k ustavení sítě kontrolních silničních stanic. Nová opatření se týkala především motorizace státní policie a četnictva, zkvalitnění výzbroje a zvýšení jejich palebné síly. Rozsah nově pořizovaných prostředků dokumentují údaje o nákupu motorových vozidel. Šlo o 135 osobních automobilů pro četnické stanice, 30 autobusů pro ČPO a 150 motocyklů. Počítalo se i s deseti obrněnými automobily, převedenými ze stavu čs. branné moci.

Velký důraz se kladl také na rozličné prostředky spojení. Celá modernizace si pochopitelně vyžádala nemalé finanční prostředky. Nutno zdůraznit, že rozpočet Ministerstva vnitra zaznamenal v letech 1936‒1938 níže dokumentovaný růst. Navýšení byla dána především nezbytnými výdaji na personální a materiální výstavbu celého státně-bezpečnostního systému. Prezentované údaje lze považovat, podle specifického určení, za přímé i nepřímé výdaje v oblasti obrany státu.

Z analyzovaných skutečností je patrné, že početní stav četnictva, nejpočetnější a celé státní území pokrývající složky, se zvyšoval jen zvolna. Posílení souviselo s nárůstem vnějšího i vnitřního ohrožení exponovaného pohraničního prostoru především v českých zemích. Snaha posílit stav četnictva a budovat nové orgány státní policie se týkala téměř výhradně právě periferních oblastí státu. Tato místa se stala rovněž cílovým prostorem uplatnění nových materiálních opatření.

Rozpočet Ministerstva vnitra v letech 1936‒1938 (údaje v Korunách československých)

1936:  714 740 000

1937:  773 719 000

1938:  937 030 000

Součinost Ministerstva vnitra a čs. brannou mocí se projevila i v další podstatné oblasti. Týkala se četnictva. Úkoly armádní bezpečnostní služby náležely za mimořádných poměrů do kompetence tzv. polního četnictva. Aktivovalo se pouze s vyhlášením § 27 branného zákona (mimořádné povolání zálohy v míru) a při vyhlášení mobilizace. Jinak se polní četnictvo uvádělo v činnost v mírových podmínkách pouze při rozsáhlejších cvičeních.

V mobilizačních plánech byly vyšším velitelstvím dány k dispozici oddíly polních četníků především pro ochranu štábů. Jejich kompetence sestávala z obranné zpravodajské služby na stanovišti vyššího velitelství, strážní služby v tomto prostoru i na pozorovatelnách a z řízení dopravy. Příslušníci četnictva, určení do zmíněných oddílů, obdržely z praktických důvodů armádní stejnokroje s ekvivalentními hodnostmi čs. branné moci a ramenní pásky s textem „Polní četnictvo”. Oddíly polních četníku působily v celoarmádním rozsahu během zářijové mobilizace v roce 1938.

Karel Straka