Restituce sbírek VHÚ během léta a podzimu 1945

Méně známou, přesto zajímavou kapitolu v minulosti Vojenského historického ústavu Praha představuje období krátce po skončení druhé světové války. Probíhala tehdy revize sbírek po válečných změnách a přesunech, včetně snahy o navrácení těch předmětů, které okupační moc odvezla na německé území. V následujícím příspěvku přibližujeme tyto události, které se odehrály před 70 lety.

Za okupace začali Němci ve Schwarzenberském paláci v Praze na Hradčanech budovat vojenské muzeum (Heeresmuseum) a soustřeďovat v něm historické sbírky zbraní a obrazů z bývalého Vojenského muzea RČS na Invalidovně (od roku 1929 součást Památníku osvobození) a z různých českých a moravských zámků, hradů a muzeí. Slavnostní otevření bylo naplánováno na počátek června 1944, avšak těsně před tím bylo rozkazem vrchního velitelství německé branné moci zrušeno.

Nejcennější část sbírkových předmětů se měla stát součástí historické sbírky zbraní pro nově budované vojenské muzeum v Linci. V říjnu 1944 začali Němci s balením vybraných předmětů do připravených dřevěných beden. Do konce listopadu téhož roku bylo odvezeno více jak tisíc sbírkových předmětů. Po zrušení zůstalo Heeresmuseum uzavřeno a německá správa řešila otázku, co se zbylým inventářem.

Zprvu uvažovala navrátit sbírky na svá původní místa a zbytek odvézt do vojenského muzea ve Vídni, avšak tato myšlenka narazila na problémy s dopravou. Podle provedených výpočtů by pro transport po železnici bylo zapotřebí asi 200 vagonů, což představovalo pět až sedm nákladních vlaků. Podobně vysoké náklady by znamenal převoz nákladními automobily.

Proto se od těchto záměrů nakonec upustilo a bylo rozhodnuto, že nejbezpečnější bude ponechat sbírky v Praze - už z důvodu spojeneckého bombardování Německa. V souvislosti s nimi na sklonku roku 1944 vytipovalo pro Heeresmuseum několik bezpečných záložních úkrytů (Ausweichstellen). Šlo o lokality na území protektorátu i říše: zámky Zbraslav a Doksany u Terezína a klášter Banz u Bamberku, zámek Dorfchemnitz u Dippoldiswalde nedaleko Drážďan.

Odvoz cenných uměleckých předmětů pokračoval i v zimě a na jaře 1945, kdy bylo postupně odvezeno na území Německa (Horní Franky) 18 velkých beden. Ještě 1. května 1945 bylo z muzea vypraveno ve směru Drážďan 12 benden.

Začátek obnovy

Po skončení druhé světové války začali předváleční pracovníci Památníku osvobození s obnovou instituce a dohledáváním archivních, muzejních a knižních sbírek. Na základě pověření Ministerstva národní obrany z 23. května 1945 se ředitel Vojenského muzea Dr. Vácslav M. Škorpil se svými spolupracovníky pplk.gšt. Františkem Smolíkem a správcem sbírek Vojenského muzea Jaroslavem Lugsem vydali následující den do budovy bývalého Heeresmusea na Hradčanech. Ve Schwarzenberském paláci zjistili, že Němci zanechali sbírky ve špatném stavu a samotná budova Heeresmusea nesla stopy po bojích z Pražského povstání. V době kdy se do Schwarzenberského paláce přestěhovalo německé velitelství protiletadlové obrany, byly sbírky uloženy částečně do skladišť, do beden nebo přeneseny jinam.

Výše jmenovaní se na základě rozhovoru s bývalým zaměstnancem Heeresmusea Smrčkou dozvěděli, že značnou část sbírek odvezli Němci za hranice Československa. Ze sbírek Památníku osvobození a Vojenského musea RČS chyběla celá řada předmětů. Přesto v Praze zůstaly zachovány z Musea Památníku osvobození na Žižkově část sbírky věnovaná legiím, vojenské prapory po zrušené čs. branné moci odevzdané do Památníku v roce 1939 a větší část sbírky obrazů částečně zapůjčená k výzdobě německé okupační správy a mobiliář muzea navržený architektem Janem Zázvorkou.

Ze sbírek Vojenského musea RČS na Invalidovně v Karlíně se dochovala část sbírky ručních zbraní, ostatní výzbroje a výstroje, drobnější sbírkové soubory, část obrazů a rytin a téměř kompletní unikátní dělostřelecká sbírka, soubor kulometů a střeliva a také část vojenských plánů a map. Knihovna muzea byla kompletně převedena do německé Heeresbücherei.

V budově Heeresmusea našel doktor Škorpil část sbírky obrazů Musea Památníku osvobození, jeho inventáře a pamětní knihy, část mobiliáře a zbytky z odevzdaného majetku zrušených čs. vojenských útvarů (ceny ze závodů, kroniky útvarů atd.). Z Vojenského musea RČS se nacházely ve Schwarzenberském paláci obrazy, výzbroj, uniformy, střelivo, názorné vojenské pomůcky a torzo příruční knihovny.

V muzejním depotu v Ernestinu na Hradčanském náměstí přečkala válku část sbírky obrazů a většina vnitřního vybavení Muzea PO a menší množství zbrojního materiálu a několik obrazů z Invalidovny. Ve skladu v budově bývalého československého strojního praporu na Petříně okupanti uskladnili přes sto kusů praporů a standart zrušených československých vojenských útvarů a materiál, o který neměli zvláštní zájem. Více než sto kusů historických i moderních děl ze sbírek Vojenského muzea RČS bylo objeveno v šatnách sportovců na stadionu na Strahově a v kůlně Uršulinských kasáren.

Nalezením odvezených sbírek mimo území Československa pověřilo velení VHÚ pplk. Františka Vrečka z Vojenského muzea, který spolupracoval s kpt. Egonem Sukem z Oddělení pro styk se spojeneckými armádami Hlavního štábu čs. branné moci. Po četných konzultacích se svědky odvážení sbírek, po prostudování dokumentů Heeresmusea, německé branné moci a zprávách od spojenců a čs. vojenské správy, vytyčili oba důstojníci několik možných směrů pátrání (Rakousko, Bavorsko, Sasko).

Již v létě 1945 vstoupil VHÚ v jednání s Ministerstvem národní obrany o vyhledání a navrácení sbírek zavlečených Němci. Na konci července začal pátrat po sbírkách v Rakousku tehdejší čs. styčný důstojník ve Vídni pplk.děl. Jan Studlar. Aby mohl americkým vojenským úřadům prokázat vlastnictví československého státu na část zavlečených sbírek, bylo pro jeho potřebu vyhotoveno 100 fotokopií soupisu odvezených předmětů. Další kroky k jejich nalezení byly provedeny na počátku září na několika jednáních se zástupci vojenské správy v budově MNO.

Kromě určených směrů pátraní po zavlečených sbírkách bylo rovněž dohodnuto, že do 20. září vyrazí do Německa dvoučlenná skupina po trase Praha-Bamberg-Frankfurt-Banz-Pommersfelden-Mnichov-Praha, na níž bude hledat indicie vedoucí k nalezení sbírek. Na těchto jednáních se také dohodl způsob jejich repatriace: zjištění identity sbírek (beden) v jednotlivých místech na podkladě příslušného spisového materiálu, následné označení příslušných beden malým československým státním znakem, předání zjištěného a označeného materiálu příslušnému veliteli americké armády a provedení repatriace po dohodě s příslušným americkým velitelem.

Hledání v Německu

Dne 21. září 1945 odjeli z Prahy podplukovník F. Vrečko a kapitán E. Suk na cestu do Německa. O tři dny později dorazili do Frankfurtu nad Mohanem, kde u vrchního velitelství amerických okupačních vojsk (USFET) zahájili jednání o zavlečených sbírkách. Američané jim sdělili, že v zásadě nepokládají odvezené umělecké sbírky za vojenskou kořist, nýbrž za majetek příslušných spojeneckých zemí. Dále se dozvěděli, že v americkém okupačním pásmu se začala budovat síť sběrných center pro zabavené umělecké předměty. Po shromáždění a soupisu těchto věcí budou oba důstojníci pozváni do Frankfurtu k identifikaci sbírek a k prokázání vlastnictví ČSR podle příslušné dokumentace. Hledání uměleckých předmětů by podle tohoto sdělení bylo plně v rukou Američanů a cesta obou čs. důstojníků do Německa se ukázala do jisté míry zbytečná.

Avšak po týdenním intenzivním jednání se podařilo Američany přesvědčit, že předložené čs. dokumenty spolehlivě prokazují vlastnictví Československa a americké vojenské administrativě to značně ulehčí její práci. Jako projev dobré vůle ze strany Američanů bylo přiznáno vlastnictví čs. státu vojensko-historických sbírek nalezených v Horních Frankách a cyklu devíti obrazů vyšebrodských mistrů ze XIV. století nacházející se tou dobou v Mnichově.

Prvního října Vrečko se Sukem v doprovodu amerických důstojníků dorazili do Bamberku, kde následující den vyslechli bývalého zaměstnance Heeresmusea doktora Jana Morpera ve věci zavlečení sbírek muzea do Německa. Odpoledne pak odjeli do kláštera Banz u Bamberku, kde ve sklepních prostorách za masivními železnými dveřmi našli místnost přeplněnou bednami, sochami a starými folianty velkých rozměrů vázaných v kůži. Hned u dveří našli na jedné z beden značku GK II bývalého Heeresmusea v Praze, což podle dokumentů mohla být část historické sbírky pušek.

Po důkladném prozkoumání sklepních prostor bylo nalezeno patnáct beden z předpokládaných osmnácti. Scházely bedny se sbírkou pistolí novějších a nejnovějších vzorů a se sbírkou knih. Po nich dále pátraly příslušné americké vojenské úřady. Následujícího dne proběhlo balení volně se nacházejících sbírkových předmětů a oficiální identifikace nalezených beden. Ta se uskutečnila prověřením obsahu se seznamy čs. důstojníků. Po několika namátkově otevřených bednách, jejichž obsah souhlasil s československými seznamy, upustili američtí důstojníci od další kontroly a dovolili označit nalezené předměty jako majetek Československa.

Mezitím byl odeslán do Prahy požadavek na čtyři třítunová auta pro převoz nalezených sbírek. Sedmého října odletěl kapitán Suk do Prahy přiděleným americkým kurýrním letadlem a již 9. října přijel s autokolonou zpět do Bamberku. Další dva dny probíhalo nakládání beden do automobilů a poučení posádek a stráží vozidel, neboť situace v Německu nebyla po bezpečnostní stránce stabilizovaná a také silniční síť byla značně poškozená válečnými operacemi.

Dne 12. října vyrazila nákladní auta na svou cestu z Bamberku do Prahy. Okolo deváté hodiny večer dorazila autokolona do Plzně, kde její příslušníci přenocovali v ubytovacích prostorách amerického XXII. sboru. Těsně po poledni 13. října 1945 přijel celý konvoj do Schwarzenberského paláce na Hradčanech, kde byl za přítomnosti ředitele muzea doktora Škorpila a dalších spolupracovníků vyložen a uskladněn v depozitáři Vojenského muzea.

Tím skončila první etapa restituce uměleckých sbírek Vojenského historického ústavu zavlečených nacisty za druhé světové války mimo území Československa.

Jan Šach