Západní polovina severní Afriky spadala před druhou světovou válkou z největší části pod francouzskou vládu. Po pádu Francie v červnu 1940 a britském útoku na francouzské loďstvo v Mers-el-Kébiru 3. července 1940 se vztahy mezi Spojeným královstvím a novým francouzským režimem ve Vichy výrazně zhoršily. Francouzské državy v severní Africe byly pevně pod kontrolou Vichy a až do podzimu 1942 zůstaly stranou války.
Britové a Američané však připravovali invazi do západního Středomoří, tato operace dostala krycí jméno „Torch“ („Pochodeň“). 8. listopadu 1942, zatímco německá a italská vojska ustupovala od El Alameinu do Libye, otevřela se v jejich týlu daleko na západě druhá fronta. Invazní síly, čítající v první vlně 107 000 vojáků a složené především z Američanů, se vylodily na atlantickém pobřeží Maroka, v alžírském Oránu i v Alžíru samotném. Pozemním silám velel americký generál Eisenhower, námořním britský admirál Cunningham. Francouzští obránci byli srovnatelně početní, postavili se na odpor, jejich chuť bojovat však nebyla nekonečná a střety trvaly maximálně několik dní.
Shodou okolností se v Alžíru zrovna nacházel jeden z nejvýznamnějších vichistických představitelů, admirál François Darlan, údajně kvůli návštěvě nemocného syna. Darlan se přidal na stranu Spojenců a pomohl ukončit nepřátelství mezi angloamerickými silami a francouzskými posádkami. Představoval vážné ohrožení pro de Gaullovu autoritu, na Štedrý den 1942 však byl zavražděn. Dalším francouzským vůdcem, který se objevil na scéně, byl generál Giraud, který nedlouho předtím uprchl z německého zajetí, neprosadil se však v konkurenci s de Gaullem.
Francouzské jednotky v severní Africe se nakonec přidaly ke Svobodným Francouzům. Při bojích mezi invazními jednotkami a Francouzi padlo zhruba 500 Američanů a Britů, francouzské ztráty na lidských životech činily takřka trojnásobek tohoto počtu.
Němci zareagovali na invazi velice rychle a společně s Italy okupovali jižní část Francie, dosud kontrolovanou vládou ve Vichy. Německé a italské síly krátce po zahájení operace Torch podnikly rovněž invazi do Tuniska, jež tou dobou bylo francouzským protektorátem. Do Tuniska se přesunulo zhruba čtvrt milionu vojáků Osy, z dobyté Libye tam ustoupily Rommelovy síly, ale ani Rommelovi se nepodařilo nepříznivou situaci v severní Africe zvrátit. V květnu 1943 se zbytky značných německých a italských sil v Tunisku pod velením generála von Arnima vzdaly a Spojencům se otevřela cesta k vylodění v jižní Evropě.