Snaha o vytvoření koncepce univerzální automatické zbraně, použitelné jako lehký kulomet, ale i ve formě těžkého, stacionárního kulometu, vedla k vývoji podstavců, určených pro lafetaci lehkých kulometů. Počátkem 30. let minulého století zařazovala německá branná moc do výzbroje nový lehký kulomet, jehož konstruktérem byl Louis Stange od firmy Rheinische Metallwaren- und Maschinenfabrik (pozdější Rheinmetall-Borsig). Primárně zbraň vyráběla zbrojovka Mauser-Werke v Oberndorfu, jež se také podílela na vývoji, později se dostala do výrobního programu dalších zbrojovek na území Německa. V průběhu války její výroba běžela také v brněnské zbrojovce.
Konstruktéři firmy Rheinmetall-Borsig Heinrich Ringe, Heinrich Klüssendorf, Alfred Krum a Heinrich Herlach zkonstruovali na přelomu let 1934–1935 pro tuto zbraň podstavec, jenž umožnil její využití ve formě těžkého kulometu. Vzhledem ke konstrukčnímu uspořádání zbraně, zejména možnosti výměny hlavně otočením ochranného pláště na pravou stranu, museli vyřešit také konstrukci horní části lafety tak, aby střelec nemusel kvůli výměně sejmout z podstavce celou zbraň. Součástí konstrukce byl také pružinový amortizátor, jenž tlumil rázy zbraně při střelbě tak, aby se minimum energie zpětného rázu přenášelo na vlastní konstrukci lafety.
Přední noha třínohého podstavce měla připevněny dvě polstrované opěrky, sloužící k pohodlnějšímu transportu ve složeném stavu na zádech nosiče. Na levé trubkové vzpěře byla umístěna schránka pro uložení náhradního závěru ke kulometu. Odměrová základna lafety umožňovala rozsevnou střelbu v rozsahu 60 stupňů. Náměrové zařízení, tvořící zadní opěrný člen horní části lafety, byl vybaven rektifikačním šroubem pro ovládání náměrového rozsahu. Na přední ploše náměrového pouzdra se nacházela přinýtovaná tabulka s údaji pro nastavení optického zaměřovače pro jednotlivé vzdálenosti. Zpřevodovaná spoušť lafety byla uložena na pravé straně poblíž rukojeti, tvořící olejničku se štětečkem, upevněným ve víčku.
V letech 1936–1937 vyráběla lafety pro kulomet MG 34 pouze firma Excelsior GmbH, Brandenburger Fahrrad- und Motorrad-Werke v Brandenburgu. Od roku 1938 je vyráběla také továrna Metallindustrie Schönebeck AG v Schönebecku a v následujícím roce jejich výrobu zavedl také závod Siemens-Elektrowärme GmbH v Sörnewitzu. Během válečných let 1940–1945 se do jejich výroby zapojili ještě další tři výrobní podniky.
Exemplář lafety, vyrobený v roce 1940 firmou Schlossfabrik Hülsbeck & Fürst ve Velbertu, získal Vojenský historický ústav roku 1979 převodem z VÚ 1117 v Jaroměři.
Lafette 34
Max. palebná výška: 1020 mm
Min. palebná výška: 380 mm
Hmotnost lafety (bez optického zaměřovače): 20 kg