Nizozemský panovník Vilém II., který byl zároveň lucemburským velkovévodou, založil 29. prosince 1841 Řád dubové koruny. Ztvárnění řádové dekorace bylo záměrně podobné ruskému Řádu sv. Jiří, neboť královou chotí byla dcera cara Pavla I. Anna Pavlovna. Původně byl řád udělován v Lucembursku i v Nizozemí, avšak v roce 1890 se stal výlučně řádem lucemburským – na nizozemský trůn tehdy měla dosednout královna Vilemína. V Lucembursku ale podle starého sálského práva nemohla titul dědit žena za života mužských příbuzných, a tak velkovévodství spolu s řádem přešlo na jejího příbuzného Adolfa, vévodu Nassavského. Řád dubové koruny měl a stále má charakter univerzálního záslužného řádu, jenž může být udělen i cizincům. Prezentovaný exemplář I. třídy - velkokříže byl v roce 1923 udělen československému ministru zahraničí Edvardu Benešovi.
Popis:
Stříbrná náprsní osmicípá hvězda o průměru 78 mm. V zeleně smaltovaném středovém medailonu zlacená iniciála „W“ (Wëllem II.), převýšená korunou, v červeně smaltovaném mezikruží zlacený opis: JE MAINTIENDRAI („Udržím“). Medailon lemován věncem zeleně smaltovaných dubových listů. Cípy tvořené vždy sedmi briliantujícími paprsky.
Na velkostuze vyvedené v kombinaci dvou žlutých a tří tmavě zelených pruhů zavěšen klenot v podobě tlapatého kříže ze žlutého kovu o rozpětí ramen 56 mm. Avers i revers kříže identický – v zeleně smaltovaném středovém medailonu se zlaceným mezikružím umístěna zlacená iniciála „W“, převýšená korunou. Ramena kříže vyplněna bílým smaltem.
Exemplář byl do sbírky Vojenského historického ústavu získán darem v roce 1948.