Vítězný SSSR: Odvezte z Německa vše, co bude možné

Druhá světová válka přinesla Sovětskému Svazu obrovské lidské, ale také materiální škody. Málokdo mohl čekat, že se vítěz bude chovat k poraženému nepříteli shovívavě. Nicméně způsob, jakým si Sověti přisvojili německou průmyslovou a technickou základnu, je vskutku nevídaný. I díky tomu se SSSR také mohl po válce rychle dostat na relativně vysokou technologickou úroveň.

Sovětský svaz utrpěl ve druhé světové válce obrovské materiální škody. Miliony sovětských občanů přišly o život v důsledku nacistického teroru, miliony vojáků padly na frontě nebo zahynuly v zajateckých táborech. Německá vojska při ústupu přeměnila sovětské území ve spálenou zemi. Obrovské škody způsobily i těžké boje při postupu fronty.

Vedle rozdělení Německa, demilitarizace a deindustrializace bylo jedním ze Stalinových cílů po skončení války rychle obnovit především sovětský těžký a zbrojní průmysl, a to díky německým moderním zařízením a strojům. Již na počátku války Stalin formuloval své požadavky. Sovětské nároky měly být uspokojeny demontáží pouhých 40 tisíc strojů. Skutečnost však byla zcela odlišná.

S postupem Rudé armády na západ zintenzivněly porady, jak naložit s poraženým Německem. V březnu 1944 předložil Litvinov, předseda komise zabývající se poválečnými mírovými smlouvami a uspořádáním poměrů po válce, Molotovovi materiál, v němž se navrhovalo, aby byla demontována značná část německých průmyslových zařízení a Německo de facto přeměněno v agrární zemi.

Nesmiřitelný postup vycházel ze sovětských odhadů válečných škod. Ty byly nejprve oceněny na astronomickou částku 130 až 150 miliard dolarů, posléze sami sovětští politici tuto částku snížili o 50 miliard dolarů. V červnu 1944 se tak sovětské požadavky na demontáže německého zařízení vyšplhaly např. na dva milióny elektromotorů, statisíce spalovacích motorů, generátory a turbíny o celkovém výkonu 10 miliónů kilowatt, 12 500 parních lokomotiv, půl miliónu nákladních vagónů. Hodnota plánovaných demontáží v Německu byla odhadnuta na cca 17 miliard dolarů, k tomu bylo nutno připočíst roční dodávky zboží po dobu deseti let v hodnotě 10 miliard dolarů. Posléze SSSR vystoupil s požadavkem na reparace ve výši 10 miliard dolarů a tato částka byla projednána i na konferenci v Postupimi.

Německo však nebylo jedinou zemí, v níž probíhaly demontáže průmyslového zařízení. Jako první přišlo na řadu Rumunsko, a to již v červnu 1944 a nepomohlo mu ani uzavření příměří se Sovětským svazem a připojení se k němu v boji proti Německu.

Demontáže byly zaměřeny především na rumunský ropný průmysl. Sovětská komanda demontovala v Rumunsku celkem 240 kilometrů ropovodů. Straničtí funkcionáři, důstojníci i prostí vojáci si přivlastnili i zařízení domácností a řadu cenných věcí, takže v listopadu bylo ve skladech 2. ukrajinského frontu na 300 vagónů přeplněných nábytkem a cennými předměty. Toto kořistění pokračovalo i nadále, a to prostřednictvím společných akciových společností, které převzaly stávající doly a továrny. Veškeré náklady neslo Rumunsko, podstatná část zisku odcházela do Sovětského svazu. Obdobné akciové společnosti vznikly také v Bulharsku, Maďarsku, ale také v Číně.

Na počátku roku 1945 obsadila Rudá armáda Slezsko, do sovětských rukou tak padla významná průmyslová oblast. První příkazy k demontážím průmyslových podniků v horním Slezsku podepsal Stalin 2. března 1945. Strategický význam měla především naleziště černého uhlí. Vedle desítek tisíc tun uhlí bylo do Sovětského svazu odvlečeno také 15 tisíc místních horníků, mnohdy celé osazenstvo dolů bezprostředně po skončení směny a ještě v pracovních oděvech. V Sovětském svazu byli nuceni pracovat především v Donbasu. Svého vrcholu dosáhly demontáže v Horním Slezsku od května do června 1945, v té době byly v plném proudu i v Maďarsku. Jen jakoby mimochodem byly z těchto zemí odváženy rozhlasové přijímače, nábytek, koberce, jízdní kola, motocykly, auta, zařízení domácností, potraviny atd.

Ještě větších rozměrů nabyly demontáže v sovětské okupační zóně v Německu. Zatímco v západních okupačních zónách se do roku 1948 uskutečnily demontáže v omezeném, několikrát redukovaném rozsahu, v sovětské zóně byl vytvořen propracovaný systém. Demontované zařízení mělo nezanedbatelný podíl na rychlé poválečné obnově sovětské ekonomiky, především pro vytváření moderního vojensko průmyslového komplexu. Jestliže se nezdařilo odpovídajícím způsobem využít zařízení demontované v koncernových podnicích (Carl Zeiss Jena), ani v podnicích automobilového průmyslu, zcela opačná situace nastala v oblasti letecké a raketové techniky. Jestliže SSSR až do roku 1945 s výjimkou tanků prakticky nevyvíjel žádné vlastní zbraně a většinou kopíroval německé (do roku 1941) a později spojenecké zbraně, umožnilo získání německé techniky a německých poznatků vybudovat ve velmi krátké době moderní výrobu především letadel a raketové techniky.

Jaroslav Láník