Ve čtyřicátých letech 17. století byly prakticky všechny státy bojující ve třicetileté válce vyčerpány. Ačkoliv mírová jednání na jaře 1645 již probíhala, v žádném případě to neznamenalo konec bojových operací. Lenhart Torstenson v této době vpadl se švédským vojskem do Čech. Na příkaz císaře Ferdinanda III. se proti němu obrátilo spojené vojsko maršálů Johana Götze a Melchiora Hatzfelda, které mělo Švédy přimět k rozhodující bitvě. Po delším vzájemném manévrování zaujali císařští postavení u Jankova na Benešovsku v místě, kde musel Torstenson bojovat, chtěl-li pokračovat ke švédským posádkám na Moravě. Pozice Götze a Hatzfelda byla výhodnější. Jejich vojsko bylo přibližně o dva tisíce mužů početnější a mělo také silnější jízdu než Švédové. Na rozdíl od Torstensona ale nevěnovali příliš pozornosti průzkumu. Švédský vojevůdce se po obhlídce terénu rozhodl pro riskantní manévr. Obešel linii císařských a 6. března 1645 v ranních hodinách na jejich postavení zaútočil přes zamrzlé rybníky z boku a částečně z týlu. Během následujícího boje, jež se z části odehrával i v lese, se válečná štěstěna střídavě převalovala na obě strany. V kritickém okamžiku hrozilo Švédům obklíčení, neboť jim část císařských vpadla do týlu – avšak v tomto okamžiku se císařští přestali věnovat boji a začali drancovat švédské ležení. Toho využil Torstenson ke konsolidaci vlastních sil, porazil jednotky, kterým čelil v poli a vzápětí se obrátil k vlastnímu táboru, v němž rozprášil rabující císařské ozbrojence. Vítězství u Jankova tak Švédům otevřelo cestu na Brno.
Dvě tvarově identické figurky znázorňují mušketýry při nabíjení v okamžiku, kdy sypou do hlavní střelný prach. Oblečeni jsou do červených, respektive červenohnědých nohavic-plunder s modrošedými punčochami. Přes kabátce s červeno-modrošedě pruhovanými rukávy mají kožené vesty, u krku překryté bílými přeloženými límci. V levé ruce drží téměř rovnoběžně vedle sebe mušketu s podpůrnou vidlicí-furketou. Obě takto zakrývají meč, sloužící jako poboční zbraň. Kovové součásti, hlavně a zámky mušket jsou kolorovány stříbrošedým odstínem. V největší šíři jsou zde využity různé odstíny hnědé a béžové, aplikované na podstavce, pažby, bandalíry s prachovými odměrkami, střevíce, řemení, vesty a další kožené součásti výstroje. Podobně jsou kolorovány také klobouky, opatřené černým opeřením.
Soubor figurek byl do sbírky Vojenského historického ústavu získáván průběžnými nákupy v období 60. let minulého století.